Galerie soch u kláštera
Napsal Vladimír Přibyl   
24.06. 2006 01:00
ikonaV červencovém zastavení za památkami Slaného si připomeneme zaniklou barokní galerii kamenných soch, která kdysi zdobila alej k františkánskému klášteru. I v tomto případě je to jakési rozkrývání vrstevnatosti památkového fondu města, hledání souvislostí a všeho výtvarně působivého z doby minulé.

V roce 1891 byl soubor soch přenesen do areálu kláštera, některé byly opraveny, nebo nahrazeny novými. Původně galerii tvořilo patrně šest statuí, přičemž do dvora kláštera jich tehdy přestěhovali již jenom pět. Tato pětice přečkala až do přelomu padesátých a šedesátých let minulého věku, kdy klášter sloužil jako vězení a socha Spasitele přirozeně "překážela", a tak byla stržena a zakopána. Dnes při návštěvě areálu můžeme nalézt Pannu Marii Bolestnou, sv. Františka, sv. Bonaventuru a sv. Antonína Paduánského.
Sochy 1
Sochy u kláštera v zimě - kol. r. 1930
Když se budeme probírat historickými prameny, zjistíme, že lipová alej ke klášteru byla založena kolem roku 1728 a v této době je v kronice uváděna první skulptura - Panna Marie Bolestná, jež vznikla nákladem Jana Schustera ze Smečna. Dnes je umístěna za hlavní branou kláštera a představuje cenný a vlastně jediný doklad barokního sochařství ve Slaném v kameni, a to v té expresivnější slohové poloze českého baroku.
Sochy 2
Socha Bolestné Panny Marie z roku 1728, za branou kláštera
V roce 1734 se připomínají další dvě statue, a to zakladatele františkánského řádu sv. Františka z Assisi a jeho mezi lidem oblíbeného následovníka sv. Antonína Paduánského. Oba světce nalezneme také za hradbami kláštera. V tomto případě se však jedná o novější díla, která nahradila v uvedeném roce 1891 původní, a to patrně z důvodu jejich poškození. Jsou prací slánského sochaře Antonína Havla, jehož uměleckou zručnost je třeba ocenit. Mám tím na mysli zejména sochu sv. Antonína Paduánského, pojednání hlavy malého Ježíška, realistické provedení rukou. Zatímco sv. Antonín má ještě původní barokní podstavec, sv. František již stojí na novějším soklu; na něm také Antonín Havel uvedl své autorství (A. Havel, Slané).

V roce 1737 jsou v písemných záznamech uváděny další památky - sochy Spasitele a dalších dvou františkánských světců sv. Bonaventury (u nohou jako tradiční atribut kardinálský klobouk) a sv. Petra z Alkantary. Do dnešních dní se zachoval pouze sv. Bonaventura, rovněž "posazený" na původní barokní sokl. Absolvoval však tolik úprav, že teprve po podrobnějším průzkumu bude možné posoudit, nakolik stojíme před barokním originálem.

Prohlížíme si sochy v areálu dnešního karmelitánského kláštera a můžeme rekapitulovat. V době baroku se nacházela ve Slaném, tak jako na jiných místech v Čechách, galerie kamenných sochy doprovázejících poutníka do slánského kláštera; zde logicky převažovali františkánští světci - sv. František a sv. Antonín, sv. Bonaventura a v baroku populární sv. Petr z Alkantary - a to vše logicky doplňovala dvojice skulptur Panny Marie a Spasitele. O způsobu provedení a výtvarné úrovni barokní kolekce napovídá pojednání poměrně zachovalé sochy Bolestné Panny Marie. Všimneme si pojetí drapérie i motivu utrpení Matky umučeného Syna, vše bylo patrně navíc umocněno symbolickým mečem zabodnutým do hrudi Panny Marie.

V neposlední řadě se naskýtá i otázka, jak dál při záchraně barokní galerie. V každém případě bychom se měli pokusit alespoň o restaurování barokního originálu mariánské sochy, vždyť ve Slaném se nám z barokního sochařství v kameni zachovalo tak málo.

• Psáno pro Slánskou radnici 7/2006
Sochy 3
Socha sv. Bonaventury (vlevo) a sv. Františka z Assisi (od A. Havla z roku 1891)