(IX.) Slánské rozhovory 2012 – o premonstrátském umění nejen na Slánsku
Napsal Vladimír Přibyl   
17.10. 2012 00:00

premontre_ico

Po loňských Slánských rozhovorech věnovaných ruským dějinám a umění ikony jsme se letos „vrátili“ zpět do regionu, abychom si připomněli památky, které vznikly pod patronací kláštera sester premonstrátek v Doksanech. S jejich klášterem jsou na Slánsku přímo spojeny čtyři obce – Černuc, Kmetiněves, Ředhošť a Sazená, a nejen to, z nejbližšího okolí Slaného, patrně ze Želevčic, pocházel i významný strahovský opat Zikmund Starý. I o této osobnosti se v refektáři slánského kláštera bosých karmelitánů v úterý 2. října 2012 mluvilo. Pozvání do Slaného přijal strahovský opat mons. Michael Pojezdný, kterého za město přivítal místostarosta Jaroslav Hložek.

premnotre_pojezdnyV úvodním slově podtrhl strahovský opat mons. Michael Pojezdný  význam znalosti historie v dnešní době, řekl … zapomíná se na to, co bylo, a jestliže člověk nezná historii, nezná dějiny, tak se nedokáže rozhodovat v současné době … A v tomto smyslu zdůraznil dosah slánského setkání, na kterém jej překvapila a zjevně potěšila i hojná účast.  V úvodním bloku, který byl věnován premonstrátským dějinám a premonstrátské spiritualitě, vystoupili dva řeholníci – Filip Milan Suchán a strahovský bibliotékář Evermod Gejza Šidlovský.  Pro posluchače bylo zajímavé třeba porovnání působení premonstrátů ve frankofonní oblasti a v našich zemích. V kolébce svého vzniku (Prémontré) byli řádem více monastickým, u nás se přece jen více věnovali duchovní správě na jednotlivých farách. A tak tomu bylo i na Slánsku v případě Kmetiněvse, kterou vlastnil klášter premonstrátek v Doksanech již od roku 1336.

Další referáty se již přímo týkaly regionu. Vladimír Přibyl (Městský úřad Slaný) postupně připomněl památky doksanského kláštera na Slánsku. Nejprve se zastavil v Černuci, které dominují dva barokní štíty rozlehlého hospodářského dvora čp. 1. Ten dal vystavět doksanský probošt Štěpán Kielmann v letech 1676/1678. V této souvislosti uvažoval i o podílu doksanského kláštera při získání architekta návrhu stavby poutního kostela sv. Isidora v Budeničkách.  U kostela sv. Václava v Kmetiněvsi, jenž byl barokně přestavěn v letech 1723/1730, zdůraznil vztah „kmetiněvského baroku“ se stavbami Oktaviána Broggia v Litoměřicích. U kostela sv. Jiljí v obci Ředhošť poukázal na to, že Slánsko se stalo i místem, kam byly z Doksan přeneseny některé starší památky z konventního kostela, které ustoupily nově pořízeným – v tomto případě raně barokní oltářní architektura.  V Sazené dodnes můžeme obdivovat pietně obnovený mlýn čp. 38 z roku 1762, dal jej postavit poslední doksanský probošt Josef z Wilckenburga. Ten stál patrně také za pozoruhodnou sochařskou výzdobou mostu přes premontre_sturcBakovský potok, která však po roce 1948 téměř zanikla. Dvě skulptury z původní šestice soch můžeme dnes obdivovat v Městském muzeu ve Velvarech, na mostě jsou umístěny kopie.

Poté Hedvika Kuchařová (Knihovna strahovského kláštera) doplnila vstupní přednášku o krátké portréty některých osobností, které působily na faře v Kmetiněvsi (Václav Steyer, Urban Vojta, Baltazar Horčička, Benedikt Forst), přičemž zmínila i zaniklou farní knihovnu, kterou rozhojnil Benedikt Forst, jak to dokládá jedna z knižních památek strahovské knihovny.

Benedikt Forst stál také za objednávkou významného obrazu sv. Jana Nepomuckého od malíře F. A. Maulbertsche. O tomto pozoruhodném plátnu, které je dnes deponováno ve strahovském klášteře, promluvil Marek Pučalík (Ústav dějin křesťanského umění KTF UK Praha). Vedle hodnocení jeho významu zaujala přítomné geneze jeho původu, kdy při své cestě na Strahov se Benedikt Forst potkal zcela náhodně s vídeňským mistrem a obdivoval jeho strahovské freskové dílo. A když si povzdychl, že by rád od něj měl nějakou památku, tak mu k překvapení Maulbertsch nabídl, že mu namaluje obraz sv. Jana Nepomuckého, a to zadarmo, jen za režijní poštovní náklady. Druhý den nato odjel do Vídně, ale slib splnil. Obraz poslal z Vídně poštou do Velvar, odkud si jej Benedikt Forst přivezl do Kmetiněvse. Tento příběh o získání obrazu od předního mistra evropské barokní malby pro nevýznamný kostel na Slánsku nás poučuje o tom, jak je někdy vznik uměleckého díla skutečně nevypočitatelný.      

Kurátor uměleckých sbírek strahovského kláštera Libor Šturc (na obrázku) vzpomenul památku významného opata Sigmunda Starého (* 1829, † 1905). Důvodem byla nejen skutečnost, že se v roce 1897 zasadil o opravu kostela sv. Václava v Kmetiněvsi, ale i fakt, že si Sigmunda Starého připomínáme jako rodáka z nedalekých Želevčic (tak uvádí zlonická farní kronika), jeho otec tam byl šafářem na dvoře Kinských. Libor Šturc sice naznačil, že písemné důkazy pro to nejsou a že se mohl tento strahovský opat narodit i v nedalekém Bakově, v každém případě bylo jeho rodištěm okolí Slaného. Význam Zikmunda Starého dokládá i skutečnost, že byl v roce 1883 zvolen a potvrzen generálním opatem řádu premonstrátů.

premontre_auditorium

Literární historik Miloš Sládek z Památníku národního písemnictví ve svém příspěvku …Děj se tedy vůle Boží, ať se ctné křesťanstvo množí, aneb Kázání při sňatku doksanského hejtmana z roku 1696… představil jedno svatební barokní kázání, kterých se v barokní literatuře dochovalo pramálo. Nato vystoupil divadelník, libretista a spisovatel Rostislav Křivánek, který v současné době žije na faře v Kmetiněvsi, aby podal poetické svědectví o životě v mítě zdánlivě všedním, který se stal díky geniu loci fary posléze místem povýtce svátečním;  pro posluchače výzva k tomu, abychom si vážili každého dne – i zdánlivých maličkostí.     

premontre_doksanyPo občerstvení v ambitech slánského kláštera následoval přesun do Doksan, do tamního konventního kostela. V úvodu seznámila přítomné Petra Oulíková (Ústav dějin křesťanského umění KTF UK Praha) s barokní freskovou výzdobou, principy barokní iluzivní malby a její pozoruhodnou mariánskou ikonografií. Nato S. Alberta – představená doksanského konventu sester premonstrátek, který byl obnoven po zrušení v roce 1782 až v roce 1998, poučila účastníky o dnešním životě řeholních sester v doksanském konventu, o jejich poslání v životě modlitby, službě bližním a práci. Po krátkém, ale vynikajícím koncertu Vladimíra Roubala, který zahrál na varhany zdejšího chrámu za doprovodu houslisty Emanuela Ranného, zakončil IX. Slánské rozhovory probošt doksanského kláštera Adrian Zemek O. Praem.

Podle ohlasů účastníků, kterých se sešlo na sedmdesát, patřily letošní IX. Slánské rozhovory mezi ty nejpovedenější. Potěšující zpráva, ale i závazek pro pořadatele jubilejních X. Slánských rozhovorů v roce 2013.

Fotografie Paval Vychodila ze setkání zde

Náhled sborníku zde

premontre_doksnay_1