Srbeč u Trojice
Napsal Vladimír Přibyl   
27.12. 2004 00:00
ikonaLetošní putování za památkami kraje Václava Beneše Třebízského zakončíme nad Srbčí u poutního kostela Nejsvětější Trojice. Příští rok se vrátíme na Slánsko... Kvílice, Neprobylice, Třebíz.

Kostel Nejsvětější Trojice nad Srbčí a britští uprchlíci

Poslední letošní putování za památkami kraje Václava Beneše Třebízského zakončíme nad Srbčí u poutního kostela Nejsvětější Trojice. Místo tajemné. Tradičně se uvádí, že tady bylo v pravěku kultovní místo. Pokud běží o kostelík, máme po ruce pověst, která vypráví, jak se na tomto místě scházel syn Adama Hrušky s dcerou mlynáře ze Bdína, a to proti vůli svého otce… následoval tragický konec jak mlynářovy dcery tak syna, oba zde byli pochováni.

Ale vše asi více souvisí s barokní zbožností doby pobělohorské, kdy se hrabě Štampach ze Mšece o stavbu kostela postaral. Nevelká stavba se stala později cílem pravidelných poutí. Po roce 1945 byla několikrát opravena - v letech 1946-1947 za P. Josefa Šmída, 1963-1964 za P. Miroslava Vágnera a naposledy - po roce 1989 - zajistil opravu P. Kazimierz Duś.

Toto místo je však na konci světové války - v roce 1945 spojeno s památným pobytem dvou anglických uprchlíků, kteří utekli ze zajateckého tábora kdesi ve Slezsku. Ti se na cestě za svobodou usídlili právě v kostelíčku nad Srbčí a dobří a stateční lidé ze Srbče jim pomáhali. Bývalý řídící učitel ze Srbče Josef Hercinger (†2004) píše ve svých pamětech… "Zatímco mé děti skotačily na plácku před kostelíčkem, já jsem se přiblížil ke vchodu do sakristie zády ke dveřím, zaklepal, po chvíli jsem ucítil, že dveře za mnou povolují, něčí ruka vzala ode mne balíček s jídlem, ozvalo se poděkování, a dveře se zase zavřely. Pak jsme se vraceli domů"… Bylo však hůře, když do Srbče přišli němečtí vojáci uprchlíky hledat… kronikář píše… "Plno vojska v obci i okolí, před pomníkem padlých vojínů z I. svět. války se postavilo několik důstojníků, kteří akci veleli; na ručním vozíku byly taženy přes obec mrtvoly dvou zastřelených ubožáků, kteří byli chyceni někde v lese, chystala se prohlídka okolních samot, také kostelíčka. Hezky nám z toho nebylo! Na prohlídky samot přizvali starostu obce a strojníka pana Linharta, který měl u samot otvírat dveře paklíči. Ti už byli spraveni o tom, že kostelíček je obydlen a podle toho jednali. Pan Linhart mi potom vyprávěl, že dveře do sakristie byly odemčeny, takže odemykání musel předstírat. Prošli potom kostelík dole, na chór naštěstí nešli. Zvenku potom několikrát vystřelili do střechy, a bylo po prohlídce. Naši chráněnci se ukryli až v trámoví věžičky a tam očekávali buď život nebo smrt. Když už bylo po konci války, vyprávěl mi jeden, že mu tenkrát tak bušilo srdce v té věžičce, že myslil, že to slyší až ti dole. Dobře to dopadlo, zvítězil život."

Dveře kostelíku Nejsvětější Trojice se za námi zavřely, venku padalo listí a okolo se rozhostilo úplné ticho… ale přece, z dálky, jakoby se ozýval tlukot srdce britského uprchlíka... ten asi na prostý barokní kostelík nad malou obcí kdesi v Čechách vzpomínal celý život...(Př.)
Srbeč
Kostel Nejsvětější Trojice nad Srbčí
Srbeč
Kostel Nejsvětější Trojice nad Srbčí
Srbeč
Otevíráme dveře do sakristie
Srbeč
Pohled ke kůru
Srbeč
Pohled k oltáři - vše cennější uloženo
Srbeč
Fragmenty odkrytých nástěnných maleb - figurální motiv
Srbeč
Fragmenty odkrytých nástěnných maleb - detail, část nápisu
Srbeč
Připomenutí utrpení britských uprchlíků - detail obrazu Ukřižovaného od Vlastimila Bláhy