Piaristé ve Slaném II. / založení koleje
Napsal Vladimír Přibyl   
18.04. 2008 11:32

ico martinicZakládací listina slánské piaristické koleje však byla podepsána již 1. června 1658 a první piaristé přišli do Slaného před Vánoci –18. 12. 1658. Tradičně se uvádí, že impuls k založení koleje dal Ferdinand Leopold Bennon z Martinic, probošt Vyšehradské kapituly a pasovský kanovník.

Hlavním zakladatelem slánské koleje byl ale jeho bratr Bernard Ignác z Martinic († 1685), jeden z hlavních představitelů katolické restaurace v Čechách. Zatímco k jeho počínání se velice kriticky vyjadřoval Bohuslav Balbín, slánští františkáni mu vzdávali velký dík, kdy projevem tohoto uznání je i spisek Imago Martiniziana. Jak poukázal před několika lety právě zde ve Slaném italský badatel Alessandro Catalano, je Bernard Ignác zajímavá a vlivná postava, bohužel zatím známá jen, jak píše Bohuslav Balbín, kvůli … „zkázám, jež působil celému Království po dvacet let“. Jak dál ve Slaném Catalano řekl …Bernard Ignác z Martinic byl předurčen k duchovnímu povolání (byl již magdeburským a pasovským kanovníkem) a teprve po smrti svého bratra Jana Jaroslava († 1636) začal se strmou politickou kariérou, zakončenou jmenováním purkrabím v roce 1651. V období velkých politických změn byl na nejdůležitějších postech zemské hierarchie, čímž se stal nejvlivnější osobností Českého království na víc než třicet let. Minimálně už od 40. let se ale těšil značnému vlivu … Málokdo naopak dnes ví, že Martinic miloval učené rozhovory, četbu, hudbu a umění vůbec a že byl velmi zbožným člověkem. Mimo jiné se velmi zasloužil o to, aby významný filosof Caramuel z Lobkovic vůbec přijel do Prahy, a vedl intenzivní korespondenci s celou Evropou – psal si například i se slavným učencem Athanasiem Kircherem.

MartinicVe Slaném se nám zachovaly dvě Martinicovy podobizny. První, oficiální portrét stojícího kavalíra před barokní architekturou, je dnes umístěna na stěně bývalé kolejní kaple piaristů. Všimneme si i zdůraznění Řádu Zlatého rouna, který Bernard Ignác obdržel v roce 1657. Podobný portrét Martinice, ale jen polopostavy, visí na frýdlantském zámku a je dílem Karla Škréty. Na druhém plátně je Bernard Ignác z Martinic (viz obrázek) zachycen i se svými dvěma manželkami Polyxenou ze Šternberka († 1659) a Polyxenou z Dietrichštejna († 1706), jejíž znak je také na portálu piaristické koleje ve Slaném (společně s martinickým) umístěn.

O vřelém vztahu Bernarda Ignáce z Martinic ke Slanému vypovídá fakt, že po své smrti dal uložit do kolejní krypty třetinu svého srdce, druhá část je uložena ve schránce u slánských františkánů pod slánskou loretánskou kaplí a třetí v kapli Kajetánce v Břevnově.

Ale vraťme se k dochované zakládající listině. V té se uvádí, kromě titulatur a tradičních formulací barokních fundačních listin řádových korporací, to podstatné – jak bude hmotně zajištěn chod nové koleje. Vedle daru Leopolda Benna z Martinic to byly zejména výnosy statků Bernarda Ignáce z Martinic (Hořovice, Komárov). Pokud se týká počtu řeholníků, je v listině uvedeno, že budou zpočátku dva, během pěti let – tedy po dokončení koleje – se jejich počet zvýší na 6 a později se rozšíří na 12 – symbolické číslo počtu apoštolů. Jejich úkolem byla stanovena výuka – čtení, psaní a počítání. Listina také poukazuje na vztah k duchovní správě – ve Slaném mohou piaristé užívat kostela sv. Gotharda a vymezuje se také vztah k druhému slánskému klášteru – k františkánům. Na jejich pozvání se měli piaristé účastnit hlavních církevních svátků a měli žít také ve vzájemné lásce, respektovat jejich poslání, prostě neměli jim, lidově řečeno, lézt do zelí.

V listině je i určena i povinnost duchovní výpomoci ve Smečně, kde Martinicové sídlili. Shodou okolností se stala jedna z návštěv Smečna osudnou pro významného hudebního skladatele P. Vojtěcha Pelikána (známého také pod řádovým jménem Adalbertus a S. Michaele Arch.), který zemřel při cestě zpět 29. 10. 1700.

Listinu kromě dvou svědků – Mikuláše a Jana z Gertsdorfu podepsal také Carlo Onuphrius Conti a S.S. Sacramaneto († 1686), u jehož podpisu je pečeť se znakem piaristů – v poli korunovaný monogram MA (Maria) s křížkem, pod monogramem zkratka ΜΡ ΘΥ (Μετερ Θευ, tzn. Matka Boží), pod kterou je šesticípá hvězda, hvězdy jsou i po stranách monogramu.

Piarista Carlo Conti, neapolský rodák, který v té době stál v čele Provincie Germania et Polonia, hrál podstatnou roli v rozvoji piaristických kolejí na Moravě, nato položil základy polské provincie a také se zasadil o uvedení piaristů do Čech, tedy i do Slaného. Ještě před tím, než v roce 1657 navštívil v této věci Bernarda Ignáce z Martinic, je známo, že právě se smečenským pánem našli v této záležitosti „společnou řeč“. Ostatně z Martinicových starších dopisů jsou patrny vřelé sympatie k tomuto nové řádu. A tak po rozhovoru s provinciálem Contim v roce 1657 se také rozhodl, že piaristy o rok později uvede na své panství – do Slaného.

piaristi znak1