Sochařská výzdoba slánských zpovědnic
Napsal Vladimír Přibyl   
22.02. 2008 10:55

kajicnici ikoV době postní se vrátíme do kostela sv. Gotharda a zastavíme se u barokní plastiky, která umocňuje celkový vzhled interiéru. Již při zběžné prohlídce můžeme konstatovat, že barokní sochařská výzdoba vyšla z několika dílen a že její výtvarná úroveň kolísá. Máme před sebou monumentální sochy z hlavního oltáře, propracované i v detailu. Jiná ruka zase vytvořila poněkud zběžně provedené a svou hmotou poněkud těžkopádné sochy andělů doprovázející boční oltáře.

kajicnici web Výtvarně nejpozoruhodnější plastiky však nenalezneme na oltářích, ale na architekturách barokních zpovědnic, kde mohl řezbář uplatnit více tvůrčí invenci. Sochy na slánských zpovědnicích jsou nejpozoruhodnější v celém regionu. Z hlediska barokního umění je můžeme porovnávat se zlonickými, které pocházejí z dílny významného sochaře pozdního baroku Josefa Kleina, a pak s vranskými, které však postrádají sochařskou část, ale klenby nad nimi jsou zdobeny freskami.

Námět výzdoby zpovědnic, které vznikly po roce 1750, je dán obsahem svátostí smíření, kterou kněz ve zpovědnici uděluje, přičemž základním předpokladem je lítost nad svými hříchy, obrácení a pokání. A v tomto smyslu zdobí zpovědnice právě postavy kajícníků. Ve Zlonicích je to Maří Magdalena a sv. Petr, obdobně je tomu na Spitzerových freskách ve Vraném. Rozměrné zpovědnice ve Slaném umožnily umístit více postav a tak rozšířit rejstřík vzorů pro příchozího kajícníka. Ikonograficky se nám bezpečně podařilo určit první dvojici - starozákonního krále Davida a sv. Petra. U druhé dvojice hovoříme obecně o kajícníku a o postavě marnotratného syna ze známého novozákonního podobenství, které bývá tak často výtvarně zpracováno (Rembrandt, Jan Zrzavý).

braun david web

Zastavme se u první dvojice. Umělec zde odvedl pozoruhodnou práci, kdy v tvářích soch zachytil výraz lítosti nad vlastním selháním. Král David i tady, jak bývá v tradici běžné, je zpodobněn s korunou na hlavě a oblečen v hermelín - znamení královské hodnosti; a tradičně s harfou (podle tradice autor knihy Žalmů). Král David je na jedné straně připomínkou toho, že i úspěšný, urozený a statečný člověk se může těžce provinit. David totiž zhřešil, když odloudil ženu Chetejce Urijáše a následně úmyslně zapříčinil jeho smrt. Hledáme-li nějaké příklady pro slánskou sochu, můžeme připomenout mistrovské dílo Matyáše Bernarda Brauna na zpovědnici v kostele sv. Klimenta v Praze (z roku 1720) - na obrázku. Matyáš Bernard Braun však v duchu dynamického baroka nadal sochu expresivním nábojem, která se promítá do pojetí gest rozpažených rukou až do pojednání drapérie. Ve Slaném, na soše již výtvarně zklidněné bez rozmáchlých gest, sochař zachytil stejný okamžik. Chvíli, kdy zkroušený král David si plně uvědomuje své selhání a v přítomnosti Nátana, kterého Hospodin vyslal, aby mu zjevil jeho vážné selhání, se bije v prsa a říká… Zhřešil jsem proti Hospodinu (2 Sam 12,13). Na protilehlé straně je umístěna socha sv. Petra, který se v rámci výzdoby zpovědnic vyskytuje tradičně, a to včetně proslulého kohouta, který je symbolem jeho selhání, okamžik zapření Krista před jeho umučením. Máme před sebou zoufalého člověka se sepnutýma rukama ve chvíli, kdy, jak stojí v evangeliu… se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: 'Dříve, než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.' Vyšel ven a hořce se rozplakal ( Mat. 26,75).


A tak při pohledu na slánské sochy budeme po tomto biblickém exkurzu přece jen schopni docenit, nakolik neznámý autor v tomto případě projevil vlohu pro realistické zachycení pocitů viny a selhání člověka a touhu po odpuštění. A v tomto původním obsahovém smyslu má podle mého soudu poselství soch "slánských kajícníků" v této době relativizace hodnot svou hloubku, váhu a dynamiku. (Psáno pro Slánskou radnici 3/2008)

 

 

sochy koncovka web