Obraz sv. Maří Magdaleny ze Slaného
Napsal Vladimír Přibyl   
04.07. 2007 14:33

magdalena icoKdyž jsem po roce 1989 předčítal dětem z knihy o Kájovi Maříkovi, oblíbil jsem si poutní místo nad Mníškem pod Brdy - proslulou Skalku s poutním kostelem sv. Máří Magdaleny. Nebo když jsem putoval kolem Třeboně a míjel Majdalenu - dříve i úředně Svatou Maří Magdalénu, vybavil se mně příběh o krásné světici a měl jsem před očima některé památky jihočeské gotiky v Alšově galerii na Hluboké. Svatá Maří Magdalena je také světicí prázdninového putování českou krajinou - její svátek si připomínáme 22. července, a proto se v srpnu zastavíme před jejím oltářním obrazem ve slánském kostele.

magdalena text Abychom v něm dokázali číst, je vhodné úvodem zmínit, že z pohledu církevní tradice je možné život této mladé ženy shrnout do jedné věty … z veřejné hříšnice se stala veřejná kajícnice. A toto poselství minulých generací také nalezneme na slánské malbě.
Dominantu plátna představuje světice, kterou andělé doprovázejí do nebe. Magdalena ukazuje na kříž v ruce a malý andílek nese důtky, symboly víry a kajícnosti. Postava anděla drží ještě nádobu na vonné masti, kterou Magdalena nesla ke hrobu Spasitele po jeho ukřižování.

Z výtvarného hlediska můžeme ocenit barevnou výstavbu obrazu. Magdalena je oblečena do šatu, na kterém se uplatňuje červená, modrá a bílá se zlatým vyšívaným lemem. Výtvarné i obsahové pointy však najdeme ve spodní části. Jedná se o tři drobnopisně pojatá vyobrazení ze života světice. Vlevo je to příběh o návštěvě Ježíše v Šimonově domu (více v 7. kapitole evangelia sv. Lukáše, verš 36 až 50). Je to příběh biblický, a proto, abychom jej pochopili, k němu nelze přistupovat současnou mluvou a postmoderním relativismem. Plačící světice poklekne k nohám Spasitele a svými vlasy a drahým olejem mu umývá nohy. Na otázku farizeje Šimona, že je to přece veřejná hříšnice, Spasitel odpoví … Mnoho hříchů je jí odpuštěno, protože projevuje velikou lásku. Ve střední části je vyobrazena Maří Magdaléna, která, když jí bylo odpuštěno, činila přísné pokání, a tak ji vidíme, jak nad Písmem a lebkou uvažuje o smyslu života časném i věčném. Že její pokání bylo přísné, připomínají důtky v rukou, kterými bičovala své tělo. Následuje pak třetí scéna - chvíle velkého štěstí a pro návštěvníka slánského kostela příslib neskonalé radosti, že i slabým a klesajícím není odepřen život na věčnosti. Jde o vyobrazení světice, které se zjevuje zmrtvýchvstalý Spasitel. Maří Magdalena jej však nepoznává a myslí si, že vidí zahradníka, proto také tento výjev tradičně nazýváme Kristus zahradník. V bibli se píše o tom, jak přišla Magdalena ke hrobu a nenalezla tam mrtvé tělo Spasitele, který již vstal z mrtvých, hledala, kam se podělo, a pak spatřila muže …Ona si myslela, že je to zahradník, a proto mu řekla: "Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil a já ho přenesu." Ježíš jí řekl: "Marie." Ona se k němu obrátila a zvolala:"Rabbuni!" (mistře). Na slánském obraze vidíme klečící Maří Magdalenu s rozepjatýma rukama před Ježíšem, který má v ruce rýč - takto je připomenut výtvarnou mluvou zmíněný biblický příběh - Kristus zahradník.


Jsme si vědomi, že reálie podstatné části starého českého výtvarného umění a našich památek jsou, ať chceme nebo nechceme, spjaty s křesťanskou věroukou. A pokud chceme pochopit plněji jejich poselství, naučit se číst jejich základní význam, je třeba se vrátit ke kořenům evropské kultury. V opačném případě bychom se při návštěvě galerie nebo zámecké obrazárny podobali tak trochu návštěvníku fotbalového zápasu, který sice obdivuje pohyb hráčů na hřišti, jejich šikovnost při přihrávce českou uličkou, ale neví, že cílem hry je soupeři vstřelit branku, unikal by nám tak smysl i vlastní hry. A slánská Maří Magdalena? I ta je pro mě dalším dokladem toho, kolik se ve Slaném a okolí nachází významných památek, kolem kterých často chodíme, aniž bychom si jich více všimli. Vždyť i já jsem si teprve letos obraz podrobněji prohlédl, a tak i pro sebe svým způsobem objevil.

(Psáno pro Slánskou radnici 8/2007)