Vlastimil Kybal (II.) – na studiích a v diplomacii
Napsal Jaroslav Hrdlička   
27.12. 2006 11:53

Kybal27V denících nalezneme i hlubší stopy filozofické a náboženské literatury, jež studentovi byla doporučována jeho profesorem filozofické propedeutiky dr.Václavem Petříkem. Znalost klasických jazyků, řečtiny a latiny student postupně získal pod vedením klasického filologa prof. Petra Hrubého, který byl i jeho třídním učitelem od podzimu roku 1895 až do maturity. Jeho měl student ze svých učitelů nejraději a vzpomínal na něho i v dalších letech.

Kybal14 Ze studentových zápisníků se dovídáme, že učitelem literatury a českého jazyka mu byl prof. Jan Koc. Další pedagog Karel Paul, profesor matematiky a fyziky se do Kybalovy duše zapsal spíše záporně oproti historikovi a zeměpisci dr. Vojtěchu Zenkerovi. Budoucí historik matematiku přímo nenáviděl. Úspěšné studium na střední škole student ukončil maturitní zkouškou 7.července 1899.

Studium Kybal absolvoval úspěšně v letech 1899-1903. Postupně se rozhodl pro českou i evropskou historii a studoval u historiků Jaroslava Golla, Václava Novotného, Josefa Pekaře, Josefa Kalouska i filozofů T. G. Masaryka, Františka Drtiny a Františka Krejčího. Pro období do získání doktorátu jsou to především J. Goll a J. Pekař, kteří formují studentovu nadějnou budoucnost.

Během univerzitního studia věnoval Kybal pozornost archívním a kulturním památkám i historii rodného kraje. Seznámil se s městskými archívy ve Slaném a Lounech a toužil napsat dějiny své rodné obce, Černochova. Pro tento účel si opsal celou řadu pramenů. K sepsání díla však nedošlo, ani opisy se nedochovaly.

Mladý historik postupně orientoval své bádání na dílo Husových předchůdců, jimiž byli Milíč z Kroměříže a Matěj z Janova. Roku 1904 byl prohlášen doktorem filozofie po obhájení zdařilé práce O učení Mistra Matěje z Janova o církvi. Jeho spis získal r. 1905 jubilejní cenu České akademie věd a umění.

Roku 1906 pobyl Kybal studijně v Paříži u profesorů E. Denise a A. Sorela. Především díky rozhodnutí věnovat se výrazněji novověkým dějinám došlo pak k jeho rozchodu s prof. Jaroslavem Gollem. Ten neuznal odklon žáka od středověkých badatelských témat k novověku. Zbrzdil další univerzitní postup mladého historika věnujícího po návratu z Paříže několik let výzkumu v řadě evropských archívů.

Proti vůli svého starého učitele se Kybal habilitoval roku 1911 pro všeobecné dějiny středověku a novověku prací Jindřich IV. a Evropa v letech 1609 a 1610. Pracoval nejprve jako asistent Historického semináře Filosofické fakulty Univerzity Karlo-Ferdinandovy a po rozchodu s Gollem jako asistent univerzitních přednášek pod vedením prof. Františka Drtiny. Jeho úkolem bylo pořádání univerzitních přednášek pro laické posluchače v Čechách, na Moravě i ve Vídni.

Po rozchodu s J. Gollem a J. Pekařem byl Kybalovi v podstatě uzavřen jimi vedený Český časopis historický. Historikovi se díky pomoci přátel prof. V. Novotného a prof. Fr. Drtiny otevřely nové publikační možnosti především v masarykovsky orientované Naší době. Ta patřila mezi nejlepší česká odborná periodika vůbec. Roku 1915 mu zde vyšla jeho válečně cenzurovaná studie o Husovi Filius Regni.

Své příspěvky tiskl historik i ve výpravné Novině literárního kritika F. X. Šaldy. Zde např. článkový soubor Francouzská metoda historická (1908). Pokračoval v práci pro Rozhledy nakladatele J. Pelcla.

Černochov a rodný kraj historika znovu a znovu lákal k návratům. Zde trávil své prázdniny a psal i části svých děl, především Františka z Assisi, či Učení M. Jana Husa.

Kybal22Rok 1913 přinesl velkou změnu v historikově osobním životě, sňatek s kultivovanou a vzdělanou mexickou malířkou Anou Saenz. Oba budoucí manželé se seznámili v Římě. Umělkyně tam byla vyslána mexickou vládou ke studijnímu pobytu. Historik zde studoval prameny z vatikánských archívů. K sňatku mohlo dojít až po několikaletém zasnoubení. Manželům se roku 1914 narodil syn Milíč a 1916 syn Dalimil.

V roce Kybalova sňatku vyšla jeho monografie o světci z Assisi. Je věnována budoucí historikově životní družce. František však zaujal již dříve badatele zabývajícího se dílem Husových předchůdců svou prostou a nenásilnou reformou církve.

S historikovou manželkou i syny do černochovského vesnického života vstoupil kus něčeho vzdáleného a snad i nepochopitelného. I svým sňatkem, nejen dílem historik spojil dva vzdálené kulturní a duchovní světy. Jazykovou i kulturní odlišnost vůči rodině manžela překonala mexická malířka svou laskavou povahou i učenlivou snahou.

Své rodiště navštěvoval Kybal s manželkou i oběma syny pravidelně. Především během první světové války mu usedlost rodičů pomohla překlenout potravinovou pomocí strádání válečných let. Nemohla jej však uchránit od pronásledování. Díky němu byla historikovi mimořádná a neplacená profesura středověkých a novověkých dějin přiznána Ministerstvem kultu a vyučování a potvrzena císařem Karlem až 14. října 1918.

Válečné strádání postihlo i historikovu rodinu. Ana Saenz-Kybalová se tak, jako Charlotta G. Masaryková svým utrpením zařadila po bok žen cizinek, jež našemu národu obětovaly část svého zdraví i života.

Jak dokazují prameny, prožil historik v Černochově i památný 28. říjen 1918. Ve válkou vyčerpané monarchii to bylo nejvhodnější místo pro duševní i tělesné zotavení vědce, který prošel tak velikým strádáním. Jeho otec si ve své rodinné kronice poznamenal: ,,Syn Vlastimil byl zde na prázdninách od 13. 6. do 30. října s rodinou. 23. října jmenován mimořádným profesorem na České Universitě. Osmadvacátého října byla prohlášena samostatnost Československého státu, 29. října oslavena v zdejší obci vyvěšením praporu v československých barvách, večer osvětlením a chůzí po obci, za zpěvu národních písní ku škole, kde měl řeč ku shromážděním syn Vlastimil.“

Kybal25Nový samostatný stát Čechů a Slováků otevřel historikovi ne zaslouženou univerzitní pracovnu, ale náročnou práci diplomata. V letech 1920-25 působil Kybal jako velvyslanec ČSR v Římě. Léta 1925-27 trávil jako velvyslanec v Brazílii a Argentině, 1927-33 ve Španělsku. Po dvou letech přestávky s krátkým návratem na půdu univerzity zahájil prof. Kybal r.1935 své působení jako velvyslanec pro Mexiko a středoamerické republiky. Zde se jeho diplomatická dráha uzavírá na počátku r. 1939 odchodem do exilu v USA.

I během své náročné práce v diplomatickém sboru ČSR se historik do Černochova s rodinou znovu a znovu vracel vždy na několik letních měsíců. Rodina často vyjížděla z Černochova na návštěvy příbuzných a přátel v Budyni, Peruci či Dřínově.

Paní Ana Saenz malovala v Černochově a okolí půvabné akvarelové krajinky a nevyhýbala se ani portrétům. Rodina Strádalova v Černochově do dnešní doby uchovává její portrét Václava Čecha, synovce Vlastimila Kybala.