Index arrow Barok ve Slaném arrow Znovunalezený obraz Porciunkule
Znovunalezený obraz Porciunkule Tisk E-mail
Napsal Vladimír Přibyl   
26.08. 2006 14:00

ikonaKaždá památka má své osudy, dnes je přece jen více těch smutných - krádeže a zánik řady děl, na jejichž záchranu nejsou peníze. O to více potěší překvapení, kterého jsme se nedávno dočkali, a to v případě, když se ztracený a „oplakaný“ obraz opět vynoří. Slánští znalci - ředitelka muzea Božena Franková a prof. Antonín Leopold - několikrát vzpomenuli barokní malbu Porciunkule ze slánského františkánského kláštera, který byl kdysi jako kus hadru pohozen v klášteře a pak zmizel

obraz

Když jsem procházel s převorem karmelitánů klášter a připravoval výstavu o slánských františkánech - jejich klášterních předchůdců, tak mě zaujalo plátno se svatým Františkem. Hned mně došlo, že se jedná právě o obraz Porciunkule z konventního chrámu. Převor pouze podotkl, že ho našli na půdě a že jim ho bylo líto, takže jej dali restaurátorům k opravě.

A tak máme před sebou další památku slánského baroka - Vidění sv. Františka v kapli Porciunkule - tak nazývají poslední studie tento námět, který byl u františkánů velmi oblíben. Podle františkánských legend měl sv. František z Assisi zvláštní úctu k Panně Marii a pečlivě se staral o kostelík zasvěcený Panně Marii Andělské, nazývaný také Porciunkule. Autor legend o sv. Františku Tomáš z Celana († kol. r. 1260) o Františkově úctě k této kapli píše: Boží služebník František, postavou nevzhledný, duchem pokorný, který chtěl vždy být »menším«, vyvolil si za pozemského života pro sebe a svoje »podílek, kousíček« země. Něco ze země a na zemi musel mít - jinak by býval nemohl Kristu sloužit. Božím úradkem dostali tuto »Porciunkuli, údělíček« ti, kdo na zemi nechtěli mít nic.

Tato malá kaplička v Assisi je dodnes vyhledávaným poutním místem; později nad ní vystavěli kostel, který svou mohutnou kopulí vyniká ve Spoletském údolí. František v tomto okamžiku vyslovil přání, aby všem byla odpuštěna jejich provinění proti bližním a Bohu, a bylo mu vyhověno. Od té doby slaví františkánské řády 2. srpna svátek Panny Marie Andělské - Porciunkule spojený s plnomocnými odpustky - tzn. odpuštění všech časných trestů za hříchy, jejichž vina byla zahlazena. Podle učení církve je to odpuštění, které náležitě připravený věřící získává za určitých podmínek zásahem církve, která čerpá z pokladu zadostiučinění Krista a svatých (nikoliv „za peníze věřícího“, jak je i dnes často mylně vykládáno a ve středověku praxí zneužíváno). Podle tradice obdržel sv. František privilegium plnomocných odpustků od papeže Honoria III. († 1227) nejprve pro kostelík Panny Marie Andělské v Assisi, toto privilegium pak následující papežové potvrdili a rozšířili i na další kostely.

Ze starobylých inventářů víme, že se kaple Porciunkule nacházela v apsidě kostela, kde je dnes oltář s malovaným obrazem Ukřižovaného. Zejména v baroku to byla ve Slaném slavnost vyhledávaná. Svědčí o tom i kázání významného barokního kazatele Jana Adama Svobody ze Zlonic, které vyšlo tiskem v roce 1734. Psáno pro Slánskou radnici (9/2006)