Index arrow Archiv arrow O památkách ve Slánské radnici arrow Portrét Bernarda Ignáce z Martinic ve slánském muzeu
Portrét Bernarda Ignáce z Martinic ve slánském muzeu Tisk E-mail
Napsal Vladimír Přibyl   
20.01. 2005 02:00

ikonaNa začátku ledna tohoto roku jsme si připomněli 320 let od smrti Bernarda Ignáce z Martinic, zakladatele slánského františkánského kláštera (1655) a piaristické koleje (1658).

 

Martinic 2Nedávno jsem stál v bývalé piaristické kolejní kapli ve Slaném před rozměrným portrétem Bernarda Ignáce z Martinic, aniž bych si uvědomil, že tomu bylo minulý měsíc 320 roků, kdy portrétovaný zemřel († 7. 1. 1685). A snad právě toto výročí nebo i letošní připravovaná výstava u příležitosti 350 let od založení františkánského kláštera, jehož byl fundátorem, mohou být dostatečným důvodem připomenout si podobiznu této rozporuplné, ale nepochybně významné osobnosti českého baroku a Slánska.

Máme před sebou stojícího barokního kavalíra, jednoho z hlavních představitelů katolické restaurace v Čechách a stavebníka slánského baroka - františkánského kláštera (1655) a piaristické koleje (1658); ve Slaném také dal vystavět zajímavou historizující památku - kapli Božího hrobu (1665) nad Kvíčkem. Jak bylo tehdy zvykem, nechával se zobrazit často a jeho portrétisté byli dobrými malíři, patřil mezi ně i Karel Škréta. S Martinicovou podobiznou se setkáváme zejména tam, kde byl zakladatelem nebo dobrodincem toho či onoho kláštera - například klášter jezuitů na Svaté Hoře.
Náš cenný rozměrný obraz je dílem neznámého barokního malíře, který zachytil celou postavu hraběte pod baldachýnem červené drapérie. On sám stojí na červenobílé dlažbě a na stůl potažený červeným suknem právě odložil rukavice a klobouk. Vlevo je sotva zřetelně naznačena soklová část sloupu, přičemž se architektonický motiv více uplatnil v pozadí, a to včetně sochařské výzdoby. Zda načrtnutá architektura symbolicky odkazuje na Bernarda Ignáce z Martinic jako stavebníka řady barokních památek, kostelů a klášterů, nebo představuje konkrétní prostředí, nevíme.

Všimneme si i dalšího motivu - zdůraznění Řádu Zlatého rouna. Jde o katolický řád založený v Bruggách vévodou Filipem Dobrým při příležitosti sňatku s Isabelou Portugalskou v roce 1430, statut řádu schválil papež Evžen IV. v roce 1433 a do Čech se dostal poprvé v roce 1516 (král Ludvík Jagellonský). Prvním českým rytířem, který řád získal, byl Vratislav z Pernštejna v roce 1555.

Vedle těchto tradičních symbolických atributů barokního portrétu nás však zaujme vlastní tvář pána a majitele smečenského domu, města Slaného a širokého okolí. Jako i na jiných podobiznách je to stále ten známý Martinicův plný obličej s pichlavým pohledem, knírkem a krátkou "kozí bradkou".

Martinic 3Zdá se, že právě Škrétův portrét Bernarda Ignáce z Martinic, který je uložen na frýdlantském zámku, se stal neznámému malíři slánského díla vzorem pro pojednání obličeje. Ostatně ve Slaném tak ve Frýdlantě (na obrázku vlevo) je obdobně - gestem levé ruky - zdůrazněn Řád Zlatého rouna. Vlastní pozadí a další rekvizity slánského plátna zjevně netvoří výtvarnou podstatu obrazu; malířské provedení této plochy není nijak významné.

Pro datování je podstatné právě zobrazení Řádu Zlatého rouna. Portrét tak vznikl nejdříve v roce 1657, kdy jím byl dekorován, nebo později. Když si uvědomíme, že se Martinic tehdy dožíval 54 let, a podíváme-li se na jeho tvář, nabízí se závěr, že obraz mohl být namalován právě v tomto období. A tehdy byla dostavena i budova františkánského konventu, kde podobizna zakladatele určitě nesměla chybět. Tam ji františkáni - jako hlavního dobrodince a fundátora kláštera - zavěsili na čestné místo. Zejména za jeho života k němu řeholníci vzhlíželi s úctou a vděčností. A to nejen pro stavbu kláštera, ale i za početnou kolekci vzácných knih, které "svému" klášteru Martinic věnoval z Říma, Paříže, Kolína nad Rýnem, Antverp a dalších center tehdejší vzdělanosti.

V dnešní době, která již v převážné míře opustila černobílý pohled na takzvanou dobu temna, je i osobnost Bernarda Ignáce z Martinic nahlížena přece jen v příznivějším světle. Založením františkánského kláštera a zejména piaristické koleje Bernard Ignác Martinic nepochybně podpořil rozvoj města. Ale ani tyto pozitivní kroky nemohou zastřít některé stinné stránky jeho počínání, které jsou nám dnes těžko pochopitelné a přijatelné. Ale i tak to byl právě Bernard Ignác z Martinic, který přes všechny výhrady stál společně s dalšími stavebníky u zrodu kultury barokních Čech, tajemné a krásné tváře, která je nejen výjimečnou součástí naší kultury, ale i každoročně přitahuje do naší země mnoho obdivovatelů (Slánské radnice 2/2005)


Martinic 4
Portrét Bernarda Ignáce z Martinic ve Vlastivědném muzeu ve Slaném – detail