Index arrow Aktuality arrow Sochy v klášterní aleji ve Slaném
Sochy v klášterní aleji ve Slaném Tisk E-mail
Napsal Vladimír Přibyl   
18.11. 2016 12:26

alej_icoMěsto Slaný se již několik let zasazuje o to, aby se památkově rehabilitovala alej k bývalému františkánskému klášteru ve Slaném, kde dnes požehnaně působí bosí karmelitáni. V případě parčíku se jedná o městský prostor, který vyzývá k odpočinku, ke zklidnění. Proto město Slaný postupně, a to i díky dotaci ministerstva kultury, navrací sochařské památky do míst, kde původně stávaly, dokud na konci 19. století nebyly přeneseny do areálu kláštera. Obnovujeme tak na veřejných prostranstvích nejen sochařskou výzdobu, o kterou Slaný po stržení barokního sloupu na náměstí přišlo, ale vracíme do těchto míst svým způsobem i původní genius loci. Sochy významných světců nám na jedné straně připomínají kořeny evropské duchovní kultury a na straně druhé historii města, spojenou v tomto případě s působením františkánů.

Sochařská výzdoba
Když listujeme v pamětnici slánského františkánského kláštera, nalezneme zápis o tom, že lipovou alej ke klášteru založili v roce alej_porovnanii_a1728. Tehdy však okolí kláštera vypadalo jinak, než je tomu dnes. Za hradbami města stálo pár stavení, pak stodoly a okolo malá pole, louky. Ale přesto tady byla touha, a to nejen Slaňáků, přístupovou frekventovanou cestu ke klášteru vymezit řadou stromů a ozdobit ji sochami svatých. Skulptury připomínaly poutníkům v baroku evangelijní poselství Krista, pomáhaly jim vzbuzovat a živit víru. Vedle tohoto duchovního poslání dnes však vnímá návštěvník města zejména jejich význam uměleckohistorický a památkový.
První sochou, která byla v aleji vztyčena v době jejího založení za kvardiána Amadea Reinheldta, byla skulptura Panny Marie Bolestné. Investorem soch nebyli františkáni, ale různí dobrodinci, v tomto případě Jan Schuster ze Smečna. Následovaly sochy sv. Františka z Assisi a sv. Antonína Paduánského. Obě vznikly v roce 1734, přičemž první pořídil ředitel slánského panství Jindřich Bauer a druhou slánský radní David Daniel. Obě zmíněné památky byly v roce 1891 nahrazeny kopiemi od slánského sochaře A. Havla, který se podílel také na výzdobě nedalekého františkánského kláštera v Hájku u Unhoště. Nedávno obnovenou sochu sv. Antonína můžeme dnes spatřit na mostě před kostelem sv. Gotharda. V roce 1737 přibyla do aleje další tři díla – socha Spasitele, která po roce 1950 zanikla, dále sv. Bonaventura, jehož skulptura se dnes sice poškozená a několikrát opravovaná nachází u klášterního kostela, a nakonec socha sv. Petra z Alkantary. Tu dal pořídit příznivec kláštera z Postoloprt, rovněž se však nedochovala.

Svatý František
Socha sv. Františka, kopie barokního díla od A. Havla, je v aleji asi nejpůsobivějším artefaktem, který se pojetím a zpracováním blíží sv. Antonínu před kostelem sv. Gotharda. Zdá se, že i v tomto případě měl sochař Havel před sebou kvalitní barokní předlohu, frantisek_akterá však již zanikala, a tak musela být za kvardiána Gilberta Procházky ofm, jak uvádí klášterní kronika, nahrazena kopií. Máme před sebou světce ve františkánském hábitu, který je přepásán „bílou šňůrou“ tzv. cingulem s třemi uzly, které upomínají na tři řeholní sliby, kterými se řeholník zavazuje k životu v chudobě, čistotě a poslušnosti. Na druhé straně mu visí růženec, jehož modlitba byla pro řeholní život františkánů podstatná. Na slánské soše tiskne sv. František k hrudi kříž a na jeho rukou jsou patrné svaté rány tzv. stigmata. Ty poukazují na událost na hoře Alverna, kde se sv. František, a to dva roky před smrtí, při vroucí modlitbě dostal do vytržení, při němž se na jeho nohou, rukou a hrudi objevila stigmata – rány Kristovy. A protože se blíží Vánoce, je na místě zmínit skutečnost, že díky sv. Františkovi se v jeskyni u italského Greccia v r. 1223 poprvé slavilo narození malého Ježíška s živými jesličkami. Od té doby se tato tradice rozšířila na celou církev a jesličky pod vánočním stromkem nám připomínají pravý smysl vánočních svátků. U nohou sochy nalezneme další atribut, který světce často provází – umrlčí lebku – symbol pokání a rozjímání v ústraní.
Skulptura stojí na podstavci, jehož architektura je rovněž pozoruhodná. Opět jde o dílo sochaře Havla. Restaurátor akad. soch. Jan Turský se věnoval zejména zpevnění poškozeného měkkého pískovce (patrně z lomu u Mšena), který byl vakuově napuštěn. Touto moderní technologií se podařilo kámen podstatně zpevnit, petrifikovat, i do hloubky. Pro pracovníky památkové péče bylo nesmírně zajímavé a poučné sledovat vztyčení sochy. Byl to koncert zručných řemeslníků – profesionálů – pod vedením akad. soch. Jarmila Plachého, kteří usazovali sochu pomocí jeřábu na kovový trn podstavce. Svislou polohu vymezovali pomocí malých olověných distančních plíšků a horizontální rovinu neustále proměřovali pomocí vodováhy. 


Svatý Bonaventura
Poněkud komplikovanější byla obnova další památky – sochy sv. Bonaventury. Její kamenný sokl byl natolik poškozen, že jej restaurátor musel nahradit kopií. Rovněž chyběla část ruky a skulptura vykazovala i další defekty. Klášterní pamětnice se zmiňuje bonaventura_ajen o kopiích soch sv. Františka a Antonína, ostatní měly být pouze opraveny. Je však zřejmé, že i tato socha je dílem slánského sochaře. Vypovídají o tom detaily, třeba výtvarné řešení růžence; v baroku by jej pojednali jinak. Barokní originál se patrně v roce 1891 nepodařilo zachránit.
Františkán sv. Bonaventura († 1274) byl vynikajícím středověkým teologem, autorem řady významných spisů, za učitele církve prohlášen v roce 1588. V roce 1243 vstoupil k františkánům a později byl zvolen jejich generálním ministrem. Vedle dominikána sv. Tomáše Akvinského je považován za nejvýznačnějšího teologa středověku. O jeho významu a životě ve zkratce vypovídá i slánská socha. Světec se zde představuje jako autor duchovní literatury. Ostatně psací brk v jeho ruce vidíme i na barokním obraze J. V. Spitzera ze slánského kláštera. U nohou sochy spatříme kardinálský klobouk a patriarší kardinálský kříž; mezi kardinály byl uveden v roce 1273. A byl to právě Bonaventura, jenž sepsal legendární životopis sv. Františka, který se stal pro řád v té době oficiální a závaznou biografií světce. Restaurátorské práce na soše sv. Bonaventury prováděl akad. soch. Václav Štochl, který se s poměrně náročným úkolem vyrovnal se ctí.

Obrazová galerie zde