Index arrow Aktuality arrow K obnově fasád kostela sv. Jiří ve Velvarech
K obnově fasád kostela sv. Jiří ve Velvarech Tisk E-mail
Napsal Marek Filipec   
10.07. 2015 10:07

velvar_ico_fasadTaké v letošním roce se nachází kostel sv. Jiří ve Velvarech po značnou část roku pod lešením, probíhá obnova jeho jižní fasády. Stavbu kostela na počátku 17. století (1613-1616) je možné označit za ambiciózní projekt. Měšťané se pokusily s pomocí zde usedlého původem však italského architekta do prostředí malého královského města přenést architekturu, která v té době vznikala v hlavním městě střední Evropy, kterým byla rudolfínská Praha, s níž udržovali čilé vztahy. Velkolepý záměr se však logicky střetl s realitou prostředí, omezenými finančními zdroji stavebníků i úrovní samotných stavitelů, kteří s obdobným podnikem neměli dostatečné zkušenosti, svou roli mohla hrát také kvalita místních stavebních materiálů. Důsledky nezcela zvládnutého stavebního díla se dostavily, objekt začal několik desetiletí po svém dokončení trpět vážnými statickými problémy kleneb a již roku 1667 jej musel zedník Bartoloměj Prystyn ze Slaného „stáhnout štafy železnými“ (železnými táhly), jak popisuje městská pamětní kniha chovaná dnes v oblastním archivu v Kladně.


Dlužno dodat, že stavu kostela nepřidalo ani rabování švédské armády roku 1640, jejíž vojáci neváhali v honbě za ziskem strhnout sanktusovou věž, kterou následně zpeněžili. Nepříliš šťastně bylo vyřešeno také dodatečně připojené schodiště na kůr včetně uložení krovu jeho pultového zastřešení v místě původně určeném pro okno. Problém s jeho nedostatečnými základy se řešil při poslední obnově kostela v r. 1930 a znovu v loňském roce (2014).

velvary_1_a

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na nečekaná řemeslná řešení zvolená při výstavbě narážíme i při současné obnově, která je zřejmě nejdůkladnější od vzniku kostela. Jistého překvapení jsme se dočkali při rozkrytí parapetů oken, které bylo plánováno vzhledem ke špatnému stavu kamenných okenních kružeb. Ukázalo se, že část parapetů není kamenná ale pouze zděná se štukovou úpravou a to zejména na jižní straně, zatímco na straně severní je toto zjednodušení pouze v jednom případě. Jako by stavitelům postupně ubývalo kvalitního pískovcového materiálu a ten byl nahrazen pálenými cihlami a lomovým kamenem v kombinaci s omítkou. Daleko větším překvapením ovšem bylo zjištění, že tíhu ostění oken ve zdivu nenese kvalitní kamenný nebo cihelný překlad, ale dřevěné trámy v současné době již bez výjimky značně ztrouchnivělé a tedy neplnící svou funkci. V důsledku toho byly spodní prahy ostění nesoucí váhu celého okna natolik namáhány, že v některých případech popraskali ve střední nejnamáhanější části a došlo k mírnému poklesu celého kružboví. Rozvolněny potom byly i spáry jednotlivých kamenných dílů.
V rámci restaurátorského zásahu bylo nejprve třeba celek kamenného ostění řádně podchytit. V místech, kde byl dřevěný trám natolik degradovaný, že už vůbec nemohl plnit svou původní funkci, se tak stalo podbetonováním kamenného prahu. Nově vložená betonová konstrukce minimálního možného rozsahu zajišťuje potřebnou stabilitu a je zcela skryta ve zdivu, pohledově tedy není vůbec patrná. Následně mohlo dojít k vyzdění špalet z pálených cihel v odpovídajícím sklonu a přesahu a ty opatřit vrstvou omítky s profilací okapnice v jejím přesahu. Současně bylo restaurátorsky obnoveno také pískovcové ostění a kružby oken. V místech nesoudržného a odpadávajícího kamene došlo k jeho zpevnění epoxidovou pryskyřicí případně doplnění armováním a umělým kamenem. V závěrečné fázi je kámen konsolidován a hydrofobizován, aby byl připraven na aplikaci barevného nátěru, který se na něm historicky nacházel.

velvary_2