Index arrow Aktuality arrow XI. Slánské rozhovory – Smečno
XI. Slánské rozhovory – Smečno Tisk E-mail
Napsal Vladimír Přibyl   
16.10. 2014 08:14

_6818O podzimním úterním dopoledni 7. října 2014 přivítal refektář kláštera slánských bosých karmelitánů na devadesát zájemců o dějiny a památky slánského regionu. Na začátku je oslovil převor konventu P. David Peroutka, OCD, Ph.D., a oba představitelé měst – starosta Slaného Mgr. Martin Hrabánek a starostka Smečna Mgr. Pavla Štrobachová (na obrázku). Poté účastníci shlédli několik snímků z prvních Slánských rozhovorů věnovaných Španělsku, které proběhly v prostorách kláštera před deseti lety. 

Smečno upoutá návštěvníka vynikajícím souborem památek renesančního stavitelství, skvělými barokními sochami a obrazy, které „rámují“ jeho zatím málo známou historii. Její interpretace byla poznamenána dobovou nepřízní, a to jak ve vztahu k rodu Clam – Martiniců, který stál tradičně věrně po boku rakouského mocnářství, tak i později, v době vypjatého třídního pojetí dějin. A tak jsme smečenské historii stále mnohé dlužni. Proto by se konference měla stát zároveň výzvou pro novou etapu poznávání dějin města. V tomto smyslu ostatně vyznělo i úvodní slovo Mgr. Aleny Topinkové (Smečno), která v „dějinách v kostce“ připomněla významná data, památky a osobnosti se Smečnem spojené.

6775Se zásadní přednáškou, která se týkala starších dějin, vystoupil PhDr. Robert Šimůnek, Ph.D. (Historický ústav AV ČR). Soustředil se na vznik města, a to jako modelového rezidenčního sídla šlechtického rodu. Vyzdvihl význam zámecké kaple sv. Anny a zejména původního kněžiště středověkého kostela, který byl později připojen k monumentální renesanční novostavbě; tu dal vystavět Jiří Bořita z Martinic (vážnějšího zájemce odkazujeme na Šimůnkovu studii – Smečno v pozdním středověku – v časopise Průzkumy památek XIX – 1/2012). Z renesančního období pocházejí kachlová kamna, která dříve vyhřívala zámek (dnes v expozici slánského muzea). A právě o nich mluvila Ing. arch. Eva Volfová (Národní památkový ústav), která seznámila přítomné s jejich konstrukcí i výzdobou. Informovala také o nálezu úlomků kachlů renesančních kamen v nedalekém Novém Strašecí.

Poslední dva dopolední příspěvky se věnovaly již době barokní. Doktorand PF UK Praha Mgr. Karel Procházka, který působí i jako varhaník ve smečenském kostele, přednesl referát o Karlu Loosovi (Tuchoměřice) a Františku Mensim (Smečno) – zapomenutá duchovní hudba regionu 2. poloviny 18. stol. Karel Procházka se soustavně zabývá dílem Františka Antonína Mensiho; jeho hudební opus pro české posluchače právě v archivu smečenského kůru objevil a se souborem Chorus Carolinus nahrál na několik CD. Užité barokní umění v regionu – církevní textilie, zejména bohatě vyšívané ornáty – přiblížila Mgr. Marie Kuldová (Národní památkový ústav). V čele refektáře byla rovněž po celý den vystavena vzácná raně barokní kasule se znakem Martiniců a Dietrichštejnů  (kol. r. 1660). Zajímavá přednáška znamená i výzvu k důslednější ochraně těchto zatím nedoceněných památek uměleckého řemesla, které se dodnes nacházejí nejen v církevních depozitářích, ale i ve sbírkách muzeí (Slaný). Po obědě si mnozí prohlédli klášterní kostel s novým řešením liturgického prostoru, o kterém loni na Slánských rozhovorech, a to ještě ve fázi tvorby uměleckého zařízení, přednášel karmelitán Pavel Pola.

6891Odpolední program zahájila autorka knihy – Tovaryšstvo Ježíšovo / Jezuité v Čechách (1995) – doc. PhDr. Ivana Čornejová, CSc. (Ústav dějin UK). Poblíž smečenské fary byl v roce 1607 vztyčen obelisk s křížem, který na soklu nese patrně i znak jezuitů, kteří sem mohli přicházet z rezidence v nedalekých Tuchoměřicích. A právě historií tohoto panství se naše přední badatelka zabývala. Po celou dobu konference v refektáři také visela podobizna Jaroslava Bořity z Martinic († 1649), jehož dílčí, a dodejme, že nelichotivý portrét, se pokusil načrtnout PhDr. Josef Kadeřábek, Ph.D. (Ústav dějin UK), který vycházel z korespondence, kterou vedl pobělohorský majitel města se slánskými radními. Zcela zásadní však pro interpretaci osobnosti Jaroslava Bořity z Martinic byl referát PhDr. Štěpána Váchy, Ph.D. (Ústav dějin umění AV ČR) a Mgr. Radky Tibitanzlové (Národní galerie Praha) – Stevensovy obrazy z Martinické kaple pražské katedrály. Ty byly v roce 1873 přivezeny do tehdejšího františkánského kláštera a dnes jsou umístěny v bývalé kapli piaristů ve slánském muzeu. Vedle autorského připsání malíři raného baroku Antonínu Stevensovi byla přítomným objasněna i jejich složitá námětová rovina.

Poslední bod programu v refektáři představovalo „biblické poselství“ nápisů z hrobky Clam-Martiniců ve Smečně, které „přinesl“ biblista doc. Josef Hřebík, Th.D. (Katolická teologická fakulta UK Praha). Text ze starozákonní knihy Moudrosti (3,4)  NADEGE GEST / NESMRTEDLNOSTIPLNA  (dnešní překlad … Jejich naděje byla plná nesmrtelnosti) čteme na desce uvnitř hrobky, druhý z Nového zákona, z Prvního listu apoštola Pavla do Soluně (4,16) – MRTWI V KRYSTU WSTANAU NEYPRWE (…Ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejprve) vidíme na jejím průčelí. Josef Hřebík uvažoval ve svém existencionálně laděném příspěvku o klíčovém smyslu naděje pro člověka, přičemž zmínil dva příklady, jeden literární a druhý hudební; nejprve známý monolog Hamleta … „Zda žít, či nežít, to je, oč tu běží … a poté závěr druhé symfonie Gustava Mahlera, zvané Vzkříšení.

Na závěr konference se účastníci přesunuli do renesančního kostela Nejsvětější Trojice ve Smečně, kde byl zasvěceným průvodcem Bc. Marek Filipec (odbor kultury MěÚ Slaný), který hovořil o zdejším uměleckém zařízení, a již citovaný Mgr. Karel Procházka. Ten zahrál na starobylé varhany, jejichž skříň je renesanční, a seznámil účastníky také s obsahem archivu kůru kostela. Podle ohlasů se konference skutečně vydařila – povzbuzení a svým způsobem i závazek pro další již 12. pokračování.

Snímky Pavla Vychodila z konference zde

Náhled sborníku, ve kterém jsou otištěny některé příspěvky naleznete zde


6895