Index arrow Aktuality arrow Zmizelé Čechy / nová kniha o proměnách města / uvedení proběhne 30. 6. v malé galerii muzea
Zmizelé Čechy / nová kniha o proměnách města / uvedení proběhne 30. 6. v malé galerii muzea Tisk E-mail
Napsal Vladimír Přibyl   
15.06. 2011 13:24

zmiz_slany_icoKdyž mi loni v létě nabídl redaktor z nakladatelství Paseka, abych připravil knihu ve známé ediční řadě Zmizelé Čechy, tentokrát o Slaném, zaváhal jsem s odpovědí. To již není kniha o baroku, tematický rozsah je podstatně širší, a pak je třeba získat pro publikaci spolupracovníka, který bude mít k dispozici staré fotografie zaniklého města a bude znát dobře topografii města. Příležitost však lákala a tak jsem pozval ke spolupráci Ivanu Hušákovou ze slánského muzea, která spravuje řadu let rozsáhlou fototéku města. Na začátku přípravy knihy jsme si řekli, že naším cílem by nemělo být tradiční řešení, kdy na historický úvod – historii města Slaného v kostce – naváže mechanicky kolekce fotografií, ale že z dějin města skicovitě vybereme zejména to, co se více promítlo do změn jeho charakteru, vzhledu, a to právě s ohledem na obrazovou přílohu. Snažili jsme se budoucím čtenářům představit Slaný očima poutníka, který prochází nejen městem, ale především časem.  Avšak i takto koncipovanou historickou skicu bylo možné načrtnout teprve po seznámení se s řadou historických pramenů. A tak jsme do rukou často brali staré mapy (1840, 1901, 1925), dohledávali dochované stavební výkresy zaniklých domů. Významným pomocníkem nám byl stavebně historický průzkum Slaného Jana Muka, jenž měl možnost odborně zhodnotit část zástavby, a to ještě před její demolicí.

slany_kominA také jsme si byli vědomi, že ve Slaném, tak jako v každém jiném městě, má každý kout, každý dům svou historii, a to hmotnou i tu duchovní, řekli bychom intimní – rodinnou. Abychom, alespoň částečně dokázali zachytit život ve vztahu k zaniklým slánským domům, uličkám, doplnili jsme vlastní text o řadu vzpomínek Karla Čížka († 1959), jeho bratra Josefa († 1945) a jejich sestry Alžběty († 1946), které mají bezprostřední vztah k životu dřívějšího města a dotvářejí jeho genia loci.

 

Rodící se kapitoly rukopisu bylo třeba postupně doplňovat o obrazovou přílohu. Tady se vybíralo z velkého množství fotografií, které knihu svým způsobem rozhojňovaly o další informace a o konkrétní prostorovou představu. Čtenář tak „navštíví“ řadu zaniklých míst a rázem si uvědomí, nakolik se tvář města změnila po plošných demolicích v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Jak rychle tehdy město přišlo o půvabná zákoutí, která skýtalo třeba Fortenské předměstí, jeho úzké uličky. Nebo Pražské předměstí s malebným špalíčkem stavení okolo kovárny Antonína Hájka. Jak město najednou ztratilo část své historické podstaty, toho, co dosud dělalo Slaný Slaným. Do obrazové přílohy knihy jsme vybrali 192 obrázků – více ani nakladatelství neumožňovalo – sbírkových fotografií (nejvíce se uplatnily historické snímky Václav Krupičky, František Durase a Josefa Čížka), vedut a lavírovaných kreseb (Karel Liebscher, Josef Šembera) a obrazů (Karel Vik).


slany_demoliceCílem publikace bylo také připomenout architekty a stavitele, kteří vtiskli městu architektonickou podobu. Čelné místo mezi nimi zaujímala rodina Štechů. První z nich Tomáš Štech se usadil v Slaném v roce 1818 a jeho hlavním dílem byla obrovská Sandtnerova přádelna (v knize na fotografiích před požárem a po požáru v roce 1900). O jeho architektonickém umu dodnes vypovídá úprava průčelí Baňkova mlýna. Největšího věhlasu ze stavitelského rodu Štechů však dosáhl Rudolf, jehož ranou a dodnes ne zcela doceněnou tvorbu reprezentuje ve Slaném řada domů. Z výčtu jeho zdejších prací plyne, že byl architektem vyhledávaným a preferovaným především zámožnými zákazníky, kteří stavěli v nové reprezentativní ulici k nádraží. V jeho stínu delší dobu působil Antonín Frič, jehož nejlepší stavby zmizely společně s Fortenským předměstím. Z dalších jmen kniha zmiňuje Antonína Wiehla, Jana Vejrycha, Josefa Himmela, Josefa Zlatníka, Václava Havránka a Karla Neumanna. Z novějších architektů Josefa Blechu, Jana Rejchla a pak zejména Vilibalda Hieka, který dodnes představuje nedoceněnou osobnost, jež stála u proměny vzhledu města po roce 1918. A pak nám také šlo o to zachytit v textové části rytmus společenského dění ve městě, kde se Slánští bavili, tancovali, kam chodili třeba bruslit a jak vypadaly trhy na náměstí. Tento městský ruch, sváteční i všední život zachycují také některé dobové fotografie.  
Autoři publikace jsou si vědomi toho, že nová kniha o Slaném nemůže poskytnout pohled úplný, mnohé bude čtenář postrádat; rozsah knihy byl omezený a také na výběr fotografií, které pocházejí především ze sbírek slánského muzea, se názory mohou různit. Publikace je svým způsobem pokusem o malířský portrét, při jehož malbě byl rozhodující nejen „talent“ autorů, kteří se snažili se zadáním nakladatele vyrovnat, ale zejména rozsah malířské palety, tedy zejména sbírkového fondu fotografií. Do jaké míry se někdejší portrét města autorům podařilo vykreslit, zhodnotí kritický čtenář sám. Pokud však vzbudí kniha pozitivní vztah k městu, jeho historii a zejména k lidem, kteří jeho dějiny tvořili, pak splnila svůj cíl.

Pozvánka na uvední publikace 

Reportáž Českého rozhlasu z uvedení publikace