Index arrow Aktuality arrow Výstava o Rudolfu Urbánkovi ve Slaném - zahájení 9. září
Výstava o Rudolfu Urbánkovi ve Slaném - zahájení 9. září Tisk E-mail
Napsal Vladimír Přibyl   
17.08. 2010 09:23

urbanek_icoSouvislý svazek rukou a duší aneb Květina vzpomínek slánského rodáka a českého historika Rudolfa Urbánka … tak se jmenuje výstava o slánském rodáku a významném historikovi Rudolfu Urbánkovi, kterou připravuje slánské muzeum ve spolupráci s odborem kultury Městského úřadu a s Památníkem národního písemnictví - otevrřena bude 9. září 2010. Autorem odborné části je PhDr. Miloš Sládek, pracovník Památníku národního písemnictví.Výstavu připravujeme v rámci Slánských rozhovorů 2010 - Česká husitská reformace.


urbanek_4Rudolf Urbánek se narodil 7. září 1877 ve Slaném Františce a Karlu Urbánkovým jako nejmladší z osmi dětí. Po maturitě na slánském gymnáziu studoval v letech 1896–1900 dějepis a zeměpis na filozofické fakultě české větve Karlovy univerzity. V letech 1900–1909 působil jako středoškolský profesor v Lounech, Hradci Králové a Pardubicích. V roce 1908 se oženil se Zdeňkou, rozenou Scheinerovou, jejich dcera Emma Urbánková (1909–1992) se v průběhu let stala významnou literární historičkou a bibliografkou. V letech 1909–1920 vyučoval na reálkách v Ječné ulici v Praze a v Karlíně, roku 1916 se stal soukromým docentem českých dějin na Karlově univerzitě.

V roce 1920 byl jmenován prvním univerzitním profesorem československých dějin na tehdy vznikající brněnské univerzitě, zde působil s přestávkou v letech okupace až do roku 1949. V roce 1932 se stal mimořádným a v roce 1934 řádným urbanek_1členem I. třídy České akademie věd a umění, účastnil se práce řady komisí. Po válce byl zvolen řádným členem Královské české společnosti nauk, v letech 1946–1952 byl dokonce jejím místopředsedou. Roku 1952 se stal jedním z prvních akademiků nově zřízené Československé akademie věd, v roce 1957 obdržel Řád práce. Zemřel 26. července 1962 v Praze.

V mládí se pokoušel o veřejné působení v duchu Masarykova politického realismu, později se podobně jako jeho učitel a přítel historik Václav Novotný politického života účastnil jen velmi okrajově, ale realistická orientace předurčovala jeho stanovisko, se kterým přistupoval k otázkám české minulosti. V duchu pozitivistické školy se sice mnohdy brání jasným a s širokou platností vysloveným úsudkům, ale samotným výběrem a utříděním faktů a jejich dílčími komentáři získává široký prostor pro uplatnění svých názorů a pohledů. Urbánkovým hlavním tématem, ke kterému se celoživotně vracel, byla doba poděbradská.

Období vlády Jiřího z Poděbrad je pro něj vrcholem českých dějin, vytvoření samostatného českého království roku 1458 pro něj znamená úspěšné završení snah českého husitství a české reformace. Jiří není v Urbánkově pojetí jen tvůrcem obnoveného pořádku v zemi, ale i "netušeného, příslovečného blahobytu". I když Urbánek pracoval s až neuvěřitelnou šíří dobových pramenů k politickým, hospodářským a kulturním dějinám, klíčovým pro pochopení jeho myšlení o historii je problém úlohy jedince v čele společnosti. Doba poděbradská urbanek_3se v jeho pojetí stává do značné míry obrazem a odrazem pozitivních vlastností a schopností Jiřího z Poděbrad, obdobný akcent můžeme nalézt i v pracích o Janu Žižkovi nebo o Janu Roháčovi z Dubé.

Na rozdíl od historika Josefa Pekaře nevznáší Urbánek proti těmto postavám českých dějin 15. století zásadní námitky, negativa jejich působení jsou v jeho pracích minimalizována. V každém případě Urbánek vytvořil monumentální fresku českých dějin 2. poloviny 15. století, řadu pozoruhodných a v dobovém kontextu historiografie 20. století mimořádně čtivých a pramenně důkladně podložených prací.

Nezanedbatelný je i Urbánkův přínos k poznání dějin české středověké literatury, i když řada jeho závěrů nebyla v odborných kruzích přijata bez výhrad (Vavřinec z Březové jako domnělý autor Budyšínského rukopisu i Tkadlečka, břevnovský benediktin Bavor z Nečtin ze 14. století jako autor Kristiána i legendy svatoivanské).

Dílo Rudolfa Urbánka bezesporu náleží k vrcholům české pozitivistické historiografie, v mnohém ukazuje její nesporné přednosti, ale i podstatné metodické nedostatky.

Pozvánka k rozeslání zájemcům