Index arrow Aktuality arrow Výstava Trojzvuk ve slánském muzeu
Výstava Trojzvuk ve slánském muzeu Tisk E-mail
Napsal Vladimír Přibyl   
02.09. 2009 09:04

ico_trojzvukV úterý 1. září byla otevřena výstava TROJZVUK … expozice sice komorní, podle pořadatelů snad inspirativní, a to jak s ohledem na tento kraj a zdejší památky (Slaný, Kvílice, Kralupy, Kladno), tak i pro připomínku pohnutého života tří umělců. Prvním a nejznámějším je Mikoláš Aleš; dílo dalších dvou - Josefa Bosáčka a Rudolfa Štecha - je, zdá se, širší veřejností pozapomenuto, a to je škoda. Slánská výstava ukazuje, jak čas od času tvořili společně, architekt a dva malíři; tři tóny, které se prolínaly, doplňovaly a také kráčely vlastní cestou - jaksi individuálně, až se postupně odmlčely

Trojzvuk_web_3   Vzhledem k tomu, že výstava probíhá ve Slaném, zaměřili jsme se na Štechovu architekturu z tohoto města a okolí, i když těžiště jeho práce až do tragického konce spočívá spíše v jižních a zejména západních Čechách - v Plzni. Bylo to však město Slaný, kde Rudolf Štech (Rudolf Stech, * 1858 Panenský Týnec, † 1908 Plzeň) začínal a kde jako stavitel a architekt během pěti let umělecky dozrál. O jeho kvalitách a architektonické invenci svědčí skupina tří domů, které představují "vstupní portál" do slánské Wilsonovy ulice, uzlový bod urbanismu nové městské zástavby na sklonku 19. století. Rudolf Štech se stal podle magistrátního výměru ze dne 31. 1. 1884 stavitelem v Praze, ale v březnu téhož roku se koncese vzdal a odchází do Slaného. A právě v tomto roce navrhuje dva domy ve Wilsonově ulici - čp. 521 a čp. 597. Pro výstavu jsme získali plánovou dokumentaci domu čp. 521 (na obrázku), který si dal postavit JUDr. Karel Horlivý. Budova upoutá nejen ušlechtilou úpravou průčelí, ale i interiérem s dvojramenným schodištěm se sochami. Působivá byla i zahrada s besídkou a skleník s vodotryskem. Dva roky nato (1886) projektuje Rudolf Štech protější dům čp. 525 pro Eduarda Stelšovského. Architekt uplatnil na obou domech v podstatě stejný typ fasády, přičemž různě řešil nadokenní římsy patra - segment (čp. 525) a trojúhelník (čp. 521); oba objekty představují jednotně řešený vstup do boční ulice.

Další stavbou, na které Štech po příchodu do Slaného pracoval, byl kostel sv. Víta v Kvílicích (na obrázku). Po požáru tamního starobylého chrámu v roce 1884 bylo rozhodnuto vybudovat nový. Nejdříve se uvažovalo o slohu vlašské Trojzvuk_web_2renesance, tedy o stylu, v němž byla krátce před požárem vystavena i kvílická fara (1882, arch. A. Wolf). Tento záměr však byl patronem kostela Jindřichem Jaroslavem Clam-Martinicem odmítnut, a to i proto, že v základech původní svatyně bylo údajně nalezeno románské zdivo. Nový návrh vyhotovil Rudolf Štech v roce 1885, stavba byla zahájena 3. 4. 1886 a dokončena v říjnu téhož roku; úprava interiéru probíhala v roce 1887 a kostel byl vysvěcen 9. října 1887. Dodnes i přes necitlivé stavební úpravy (plechová střecha, odstranění vížky), celkový zchátralý stav a řadu vloupání oceníme jeho architektonické i uměleckořemeslné (vnitřní výmalba, kamenické práce) řešení. V interiéru zaujmou především v kněžišti a naproti kamenné kazatelně novorománské kamenné oltáře podle plánů Rudolfa Štecha. Autorem jejich malířské výzdoby je Ferdinand Velc (* 1864, † 1920), který tehdy studoval v Mnichově - jeho obraz sv. Víta z hlavního oltáře byl před časem odcizen, stejně jako plátno Panny Marie Immaculaty z oltáře bočního, to však bylo nalezeno, byť poškozené. Před svým odchodem do Plzně se zúčastnil Štech soutěže o stavbu Okresní hospodářské záložny čp. 518 (na obrázku). Stavební povolení bylo vydáno 26. 7. 1887. Na výstavě reprezentuje novou záložnu obraz Ferdinanda Velce z roku 1890, na němž je namalována budova s alegorickými výjevy Hospodářství a Spořivosti v patře. Definitivní práce měla být vyvedena na měděném plechu se zlaceným pozadím v duchu Mánesova pražského orloje, měl ji provést tehdy populární malíř a ilustrátor Viktor Oliva. To se však neuskutečnilo.  

Na Podřipsko se vrací Štech jako stavební podnikatel a staví kostel sv. Václava v Kralupech nad Vltavou. Tradičně se uvádí, že to bylo podle návrhu Arnošta Živného (?); na projektové dokumentaci je však podepsán pražský architekt a stavitel Jaromír Kaura (1893). Základní kámen byl položen 14. května 1894 a chrám vysvětili 26. 10. 1895. Běží o zajímavou novogotickou architekturu - neomítané průčelí evokuje cihelnou severskou gotiku.


Trojzvuk_web_6Slánské malby Mikoláše Alše (* 1852 Mirotice, † 1913 Praha) na hospodářské záložně nalezneme na místě nerealizované výzdoby Ferdinanda Velce. Až v roce 1895 byl nově osloven Mikoláš Aleš, za kterým se rozjela delegace v čele s Václavem Štechem. Aleš pro Slaný zhotovil dva kartony alegorických postav Hospodářství a Spořivosti. Vystavena je také kopie výjevu pořízená při restaurování po roce 1990. U obou postav použil Aleš národní motivy: u Hospodářství práci na poli a horu Říp v pozadí, u Spořivosti zdůraznil pilnost (motiv včelího úlu) a domova (tradiční česká chalupa s lomenicí). Aleš i ve Slaném neopomenul uplatnit archeologické nálezy, které jej zaujaly - starobylé náramky, náhrdelníky. Pokud jde o formální provedení, nejedná se o sgrafito, ale nástěnnou malbu s rytými konturami. Pro ni bylo potřeba připravit novou omítku, na kterou maloval podle Alšových kartonů Arnošt Hofbauer; v druhé polovině června 1896 si práci pak při návštěvě města Slaného prohlédl sám Mikoláš Aleš. A bylo to setkání rušné a veselo muselo být i v hostinci u Bílého beránka, kde malíř svým společníkům nakreslil na předložené papírky plno postaviček.  Z návštěvy se zachovala Alšova fotografie a známe také, alespoň z fotografií, jeho kresby - Jan Žižka, Selský pár z jižních Čech, Perníkový husar, Ostrostřelec, Dragoun. Do pamětní knihy Občanské záložny namaloval Jezdce v kroji na koni, za kterým se klene hora Říp, a později, v roce 1897, vytvořil známou obálku Slánského obzoru. Památka Mikoláše Alše byla ve městě stále živá, jak o tom svědčí slánská výstava jeho kreseb v roce 1933, v rámci které proběhla i přednáška historika umění Františka Žákavce.

Trojzvuk_web_5Třetí uměleckou osobností je malíř Josef Bosáček (* 1857 Příbram,  † 1934 Příbram), jehož umělecký profil i životní osud nedávno pro širší veřejnost objevila ve studii - Zapomenutý malíř a poustevník na Makové hoře Josef Bosáček (1857 - 1934), přítel Mikoláše Alše, in: Podbrdsko XV, 2008, s. 217 až 252 - a na několika výstavách (Písek, Vodňany, Plzeň) Jarmila Štogrová-Doležalová. Ve Slaném ho zmíníme jako spolupracovníka Mikoláše Alše a Rudolfa Štecha. Novorenesanční sgrafita na kladenské lékárně U české koruny, měšťanské domy v Plzni, např. Nerudova čp. 10, Štechova vila, Klatovská čp. 123, dříve 95 - to jsou snad nejznámější počiny této trojice umělců. Ale nezapomínáme ani na jeho dílo individuální, proto vystavujeme dvě rozměrné přípravné kresby z kolekce zastavení křížové cesty - Veronika podává Pánu Ježíši roušku a Pán Ježíš potkává jeruzalémské ženy, kterou zhotovil pro kostel Navštívení Panny Marie ve Vodňanech (1894 - 1896). Na výzdobě chrámu (obrázek vlevo) a stavebních úpravách se podílel jak Bosáček a Aleš, tak i Rudolf Štech, jak to dosvědčují jím podepsané nárysy průčelí, podle kterých byl chrám upraven. Josef Bosáček zasáhl i do prostředí památek českého baroku - známé jsou jeho nástěnné malby v kapli sv. Ignáce na Svaté hoře, na výstavě spatříme fotografii jeho oltářního obrazu sv. Barbory (1892) z kostela v Lužné u Rakovníka. Ten byl dříve připisován malíři Emanuelu Dítěti, ve farních účtech jsou však doklady o honoráři vyplaceném právě Josefu Bosáčkovi, který se svým bratrem P. Vincencem Bosáčkem pobýval na tamní faře.

Výstava bude otevřena ve výstavním sále Vlastivědného muzea ve Slaném do 15. 11. 2009 

Několik snímků ze zahájení výstavy naleznete v galerii

 

trojzvuk