Index arrow Barok ve Slaném arrow Abgarův obraz ve Slaném
Abgarův obraz ve Slaném Tisk E-mail
Napsal Vladimír Přibyl   
25.05. 2009 10:40

ico_abgarPamátkový fond starého umění města Slaného může připomínat skutečně bohatou mozaiku různých památek. Některé vynikají výtvarným provedením a jiné námětem, poselstvím z doby minulé. Takovou památku představuje takzvaný Abgarův obraz v bohatě řezaném barokním rámu, který byl po dlouhou dobu zavěšen na pilíři v kostele sv. Gotharda.

abgar_iconaPřed časem se mně dostaly do rukou tři knihy z nakladatelství Vyšehrad, edice Knihovna raně křesťanské literatury, úctyhodná práce našich současných biblistů, zejména evangelických, a překladatelů textů z této doby. V prvním svazku Neznámá evangelia - novozákonní apokryfy I. (2006 - již druhé vydání!) nalezneme Pověst o Abgarovi, a to včetně překladu úryvku z řeckého originálu. Pověst vychází z fiktivní korespondence edesského krále s Ježíšem - Abgar k sobě zve Krista jako léčitele, který zase oceňuje to, že Abgar uvěřil, aniž viděl. Podle Abgarovy legendy si sám Spasitel mokrý obličej osušil ručníkem, na němž se objevil otisk jeho tváře (rukou neutvořený). Plátno pak poslal po služebníku Ananiáši ke králi Abgarovi, který se uzdravil - tato část legendy však nebyla v uvedeném výboru přeložena.
Zmíněný legendární obraz tzv. Mandylion (od řeckého slova mandelion, tzn. rouška) měl zázračný původ, ve starém ruském umění jej nazývali něrukotvornyj, v řeckém jazyku acheiropoietoi. Máme zprávy, že byl uchováván v roce 544 v Edesse (tehdy malé hlavní město státu Osroéne v Mezopotámii mezi Eufratem a Tigridem) a v roce 944 byl přenesen do Konstantinopole. Velice často se s ním setkáváme na byzantských ikonách a v nástěnné malbě. Návštěvníci památek znají ještě jedno zázračné vyobrazení, které se více rozšířilo v západní části Evropy. Je to tzv. Veraikon, otisk zkrvavené Kristovy tváře do roušky Veroniky, která jej potkává na Křížové cestě.
Vraťme se však k obrazu ve svatém Gothardu, který zapadal do duchovního prostředí slánského raného baroku. Když se na něj zadíváme, konstatujeme, že se jedná o "barokní" Mandylion, v baroku zv. Abgarův obraz. Přestože je to dílo barokní, jsou na něm patrné byzantské ozvěny původního originálu - samostatné zobrazení hlavy, jak jsme již uvedli, obličej, oproti Veraikonu, je beze stop od krve, hlava je bez trnové koruny. Všimneme si souměrnosti obličeje a svým způsobem stejně je řešen princip svatozáře. Ve spodní části obrazu čteme text - VERA IMAGO SALVATORIS DII IESU XP AD REGEM ABAGARUM MISSA - Pravý obraz Spasitele Pána Ježíše Krista ke králi Abgarovi poslaný. Slánské plátno, které má i původní bohatě řezaný barokní rám, pochází z doby obecného strádání a morových epidemií. O to více měl pro obyvatele města význam, když i před tímto obrazem hledali útěchu ve svých strastech a věřili v jeho zázračnou moc.
Slany_abgar1V regionu obdobnou památku nenalezneme. Jediný známý Abgarův obraz byl před časem zavěšen na stěně v kostele v Hořešovicích, jednalo se však o práci novější, menší a navíc nenese zmíněný nápis. Obdobné vyobrazení srovnatelné se slánským tak nalezneme až v Unhošti. I v tomto případě se jedná o barokní dílo podstatně menších rozměrů, sice s nápisem, ale v novém jednoduchém rámu.
Rozměrný Abgarův obraz ve Slaném můžeme chápat i jako novodobý ohlas na raně křesťanské apokryfy, tzn. posvátné texty, které nebyly zařazeny do oficiálního kánonu křesťanů. A není třeba jej interpretovat pouze v rovině barokní zbožnosti - argumentaci k úctě "posvátných" obrazů v baroku podal Kašpar Arsenius z Radbuzy ve své knize o Staroboleslavském paládiu v roce 1629, ale toto plátno lze vnímat i jako ohlas na nejstarší literární památky, vždyť syrská verze Abgarovy legendy vznikla již na počátku 5. století. A i v tomto ohledu stojíme před dílem skutečně pozoruhodným.

Psáno pro Slánskou radnici 6/2009