Index arrow Piaristé ve Slaném arrow Plány slánské piaristické koleje v Římě
Plány slánské piaristické koleje v Římě Tisk E-mail
Napsal Vladimír Přibyl   
20.04. 2009 07:52

ico_piarV loňském roce jsme si připomínali 350. let uvedení piaristů do Slaného. Na podzim proběhlo i kolokvium, sborník z tohoto setkání připravujeme. A letos - 19. dubna - tomu bylo 350. let od položení základního kamene jejich koleje. A svým způsobem symbolicky se nám na začátku tohoto roku podařilo získat z římského řádového archivu kopie kolekce nejstarších plánů slánské koleje.

plan_2Tyto doklady mají pro nás zásadní význam, poskytují nám totiž poměrně přesnou představu o podobě slánské koleje před její podstatnou úpravou v letech 1877 - 1878.  Zajímavé je také sledovat, jak tehdejší architektonické návrhy procházely svým vývojem. Podmínkou realizace bylo schválení generálního představeného v Římě.
Kopie plánů si budou moci návštěvníci prohlédnout na výstavě Tři slánská barokní zastavení ve slánském muzeu od 14. května. 

Při prohlídce římských dokumentů rozlišíme tři etapy. Na počátku stál úvodní první návrh, který pochází z roku 1659 a byl rozpracován do trojice plánů. Charakterizuje je oválný prostor - oratoř. Tento projekt však nebyl realizován. Důvodem byl patrně nesouhlas řádového vedení s tím, aby se duchovní život slánské koleje až příliš svázal se zdejší farností. Zakladatel totiž v korespondenci připomínal, že oratoř bude pouze malá, jelikož kolej bude mít k dispozici děkanský kostel. Slánští piaristé však pro svou činnost potřebovali autonomii a tomu také odpovídající liturgický prostor, který navržená oratoř rozhodně nesplňovala. Druhým aspektem pak byl určitě vlastní charakter staveniště, plány představovaly až ideální řešení a nebraly v potaz svažitý terén.
Záhy na to, v roce 1660, vznikl druhý návrh, který se již podstatně přiblížil realizaci. I ten byl rozdělen do trojice výkresů. Zásadní změnou je v tomto případě kolejní kaple, nyní již umístěná do pravého traktu a přiléhající k ulici - toto řešení se ukázalo jako konečné. Za ní následovala sakristie a tři učebny; do zahrady se mělo vycházet po dvouramenném schodišti. V zadní části se také nalézal refektář a kuchyně. Čtvrtá učebna byla vedle schodiště do patra při podloubí do náměstí. Schodiště situované v místech dnešního Infocentra vedlo do prvního patra. Vlevo schodiště s okny do náměstí byl navržen prostor, který, jak je na výkrese výslovně uvedeno, mohl sloužit jako divadlo. Naproti se vstupovalo na chrámový kůr, chodba pak "obíhala" kolejní kapli, mše svaté bylo možné sledovat ze dvou malých oratoří.
Za kaplí v patře byl zamýšlen hloubkový trojtrakt s chodbou, do které se otvíraly jednotlivé kolejní cely, mělo jich být čtrnáct. Projekt už počítal kvůli svažitému terénu i s částečným podsklepením a vycházel ze skutečnosti, že bude zachována stávající zeď na severní straně, ke které přiléhala trojkřídlá budova nové koleje.
Jako konečný se ukázal třetí návrh (po roce 1660), který později překryla Štechova úprava. Na jednom plánu z římského archivu jsou zakreslena tři podlaží - podsklepená část, přízemí a patro. Je patrný kvalitativní posun směřující k osamostatnění budovy bez přímé vazby na okolní zástavbu a navíc s možností rozšíření koleje o jedno křídlo, půdorys má nyní pravoúhlou dispozici. Další podstatnou a příznivou změnou bylo řešení refektáře, jenž vystupuje ve formě rizalitu do zahrady, pod ním byl důvtipně navržen vstup do sklepních místností.
plan_1Naši představu o vzhledu stavby zaostřuje jedinečná dvojice vedut - pohled na kolej z náměstí a tehdejší Pražské ulice (dnešní Vinařického ulice). Poměrně podrobně vypovídají o dřívější úpravě průčelí. Zajímavý je zejména motiv zahradního rizalitu (v přízemí refektář, v patře kolejní kaple), který je zakončen štítem s volutami a koulemi na postamentech po stranách a na vrcholu tak jako i původní hlavní průčelí do náměstí. Zaujme i tehdejší barevnost fasády - aktivní články světlé, vpadlé plochy růžové. Arkáda kvadratury byla v této fázi otevřená a teprve později byla uzavřena. Na vedutě z Pražské ulice vidíme i heraldickou výzdobu zakladatelů kaple - vlevo s infulí a berlou znak vyšehradského probošta Ferdinanda Leopolda Bennona z Martinic († 1691), vpravo Zlaté rouno Bernarda Ignáce z Martinic († 1685).
Můžeme předpokládat, že kolej byla v podobě, jak je nakreslena na italských vedutách, dokončena v roce 1666, o slavnosti Zvěstování Panny Marie 25. 3. 1667 se piaristé také do ní přestěhovali. V roce 1726 pak bylo vystavěno již dříve uvažované čtvrté - severní - křídlo kvadratury. Původní architektonický výraz barokní koleje se dodnes nejvíce uplatňuje na kapli, která však byla podstatně upravena po požáru, jenž postihl město 2. 8. 1795. Po velkém ohni se zřítila klenba a tehdy zanikla i značná část freskové výzdoby.

Psáno pro Slánskou radnici 5/2009; na obrázku dole - sídlo piaristů v Římě

 

 

piarist_curie