Index arrow J. Š. Baar a Slánsko
J. Š. Baar a Slánsko Tisk E-mail
Napsal Vladimír Přibyl   
24.01. 2009 14:03

P1050408Vedle památek architektonických, uměleckých, nachází se v regionu také památky historické, většinou spjaté s osudy nějaké významné osoby, události. Takovou památkou, která svým způsobem spojuje oba aspekty, je starobylý kostel sv. Vavřince Klobukách, desetileté působiště Jindřicha Šimona Baara (* 1869, † 1925). Vzhledem k tomu, že si letos připomínáme 140. výročí jeho narození a 100. výročí ukončení jeho působení v Klobukách, je na místě se u této osobnosti zastavit.

Viditelný svět Baarovy práce dodnes na Slánsku připomíná nejen farní budova v Klobukách dominantně umístěná v krajině a umělecké památky v kostele sv. Vavřince, ale zejména Baarovo dílo literární, které se tehdy objevovalo především v časopise Katolické moderny Nový život.  Již v druhém ročníku (1899), a to ještě před jeho příchodem do Klobuk, vychází v tomto časopise První zastavení z jeho románu českého kněze - Cestou křížovou. Ne všem však tehdy takový pronikavý pohled na realitu kněžského povolání vyhovoval. A tak údajně právě pro některé pasáže Baarova románu byl časopis Nový život v roce 1900 zakázán bohoslovcům v Brně a Hradci Králové. Klobucké osudy Jindřicha Šimona Baara podrobně popsal jeden z jeho následovníků na klobucké faře P. Josef C. Kebrle, na jehož dvě studie - Slánsko v Baarových spisech a Klobucký pan farář Baar - na tomto místě odkazujeme.


Jak pro nás, tak také pro tohoto badatele byla podstatným pramenem klobucká farní kronika, která představuje i pro současníky vzácný doklad zdejšího působení chodského rodáka. První okamžiky po jeho ustanovení v Klobukách dokumentuje kronika "přivítáním" slánského děkana Josefa Kandlera... Už jste byl v Klobukách? BaarzivotOdpověděl jsem záporně, a na to on řekl… tam se věru málo potěšíte, tam je fara jako chlév a kostel jako stodola… a na jiném místě Baar píše… jakmile jsem se dne 12. 5. 1899 na svoji faru do Klobuk přistěhoval, měl jsem již chuť rezignovat a vrátit se zpět na unětickou kaplánku. Našel jsem ne faru, ale starý ohyzdný barák.

Nový farář se po počátečním nepříznivém dojmu však rozhodl  v  Klobukách setrvat a předsevzal si postavit novou faru… někdo se do toho už pustit musí. Na počátku se rozhodoval, zda vystavět novou faru v obci, tam kde stála dosud, nebo poblíž kostela. Nakonec určil místo poblíž kostela. Se stavbou vyvstala řada obtíží, ale jak se sám zmiňuje… snášel jsem všechno, neboť ve všech svízelích jako útěcha svítila mi zlatá hvězda naděje, že je to naposledy a že s nastalým jarem počne se stavěti nová fara…  To jsem ovšem ještě nevěděl to, čemu se říká "úřední cesta", kterou fara projíti musela… Tyto starosti omezily Baara v jeho literární činnosti, tehdy píše Karlu Dostálu - Lutinovovi … ještě mi nebylo nikdy tak krušno dostáti svému slovu jako tentokrát. Včera jsem koupil vepře, dnes štěně, zítra možná přinesou kočku… knihy mé jsou dosud v bednách… Fara je rozbitá, prší všude i na záchod…  V této situaci připravoval pro redakci Nového života další pokračování románu Cestou křížovou, i zde se setkáváme s osudem kněze, který se octl ve stejně nábožensky vyprahlém prostředí jako Baar v Klobukách. Později Dostálu - Lutinovovi píše… Můžeš-Ii a máš-Ii pro mne groš honoráře, byl bych Ti zaň vděčnější než kdykoliv jindy. Vězím v dluzích až po uši - to všechno mi přinesla fara.

Výkresy nové fary zadal Baar zhotovit slánskému projektantu ing. Karlu Neumanovi – jeden z dopisů J.Š. Baara, v únoru je již na určeném místě kopána nová studna, vše však komplikoval rozpočet budovy, který činil 32 727 K 26 kr. Vzhledem k Baar2 (10)atomu, že přesahoval 10 000 K, bylo nezbytné vše projednat s vídeňskými ministerstvy. Klobucký farář v této souvislosti poznamenává… V Praze mohl jsem popoháněti líný chod "úřední rychlosti" v Rakousku příslovečné, ale jakmile se věc přesunula do Vídně, vymkla se mi z ruky; nezbylo nic jiného, než vyhledávati vlivné osoby a prositi je o zakročení. Tak zvláště můj román Cestu křížovou dedikoval jsem Dr. A. Stojanovi, říšskému poslanci a faráři v Dražovicích na Moravě - abych si ho získal a pak jsem ho prosil o zakročení…  Krutou zimu však bylo nutno přečkat na staré faře. S budováním fary se začalo až v roce 1901, a to podle upraveného Neumanova projektu, v pořadí již čtvrtého. Práce byly nakonec zadány V. Faiglovi ze Zlonic, který také stavbu na podzim dokončil.

vignetaBaar i tady nezapřel autora svých románových postav (Holoubek, Jan Cimbura), které usilovaly o harmonii ducha, přírody a lidské práce. V Klobukách o tom vypovídá i farní zahrada, o jejímž založení Baar ve farní pamětnici píše…  Předmětem zvláštní péče mojí bylo, aby při nové faře založena byla také zahrada … vystavena byla vkusná zeď z cihel citolibských… do zahrady sazeno 42 stromů, a to vždy střídavě - řada švestek, řada hrušek, řada jabloní, na dvůr sedm stromů, z toho čtyři ořechy. Keře byly získány ve vranském parku … (Berberis,  šeřík, Ligustrum, Caragana, Corryllus, Viburnum, Symphorokarpus, Spirea, Lonicera, Jasminium, Sitisus, Colutea, Rhus Cotinus…  celkem 104 ks v 17 druzích … A také víno … vína na svůj náklad jsem si přivezl od ředitele knížete Ferdinanda z Lobkovic v Dolních Beřkovicích, a to modré druhy: Portugalské a Princ Lobkovic… následovaly bílé druhy… malvazské rané, chrupka. I zřízení zahrady vyžadovalo ze strany Baara řadu obětí… přináším však oběť tu rád z lásky ke svým nástupcům - jež prosím, až ve stínu keřů a stromů budou si hovět, libou vůni květů dýchat a ovoce těžit, aby alespoň modlitbou vzpomněli toho, kdo pracně a namáhavě kus pole plného červené hlíny na zahradu předělal. Jsem přesvědčen, že po letech to bude jedna z nejkrásnějších zahrad v celém okolí.

klobuky_kostel_interierVe stejné době, kdy se fara stávala novou dominantou obce, usiloval Baar i o zvelebení kostela sv. Vavřince. Na zadní stěně kněžiště byla dokončována nástěnná malba Nejsvětějšího srdce Ježíšova, kterému je na obraze obec Klobuky symbolicky zasvěcena. I když z ryze výtvarného hlediska můžeme mít k provedení malby jisté výhrady, Baar se i v tomto případě projevil jako moderní kněz, který pohotově reagoval na novou encykliku papeže Lva XIII. z roku 1899 o Nejsvětějším srdci Ježíšově. Investorem malby byla správní rada klobuckého cukrovaru a malbu prováděl malíř Vilém Preis z Prahy, který ji dokončil 25. září 1901 a sám tehdy již pobýval v jedné z místností klobucké fary, jejíž stavba spěla již k samému závěru. Baar dal opravit i další zařízení kostela. Tehdy proběhla i úprava bočních oltářů s obrazy tehdy ještě blahoslaveného Sarkandera a Anežky české. Baar dal také opravit památnou barokní sochu sv. Jana Nepomuckého, která byla "pohozena" v areálu hřbitova.

Vedle Baarovy pastorační činnosti vznikalo v Klobukách i jeho literární dílo.  O románu Cestou křížovou jsme se zmínili; z dalších literárních děl uveřejněných v časopise Nový život připomeňme Pater Kodýdek (1902) - vzpomínku na klobuckého kaplana, který založil nadaci a určil, aby o svátku sv. Jana Nepomuckého byly u památné sochy v Kobylníkách vypláceny úroky třem synům, nebo dcerám klobucké farní osady (iniciativou Baarovou byl pořízen také na klobuckém hřbitově Kodýdkův náhrobek); dále román Stavěl (1903) o budování klobucké fary. V roce 1904 se na stránkách Nového života objevuje první část chodského románu Pro kravičku a o rok později kněžský román Žolinka. V šestém ročníku Nového života vychází na pokračování i Baarova známá Farská panička. I další Baarovy povídky mají vztah k událostem v Klobukách a okolí. Uveďme alespoň tragický příběh v povídce Švestka, jenž připomíná smrt Barbory Říhové, která sama… "ukončila román ne sice napsaný, ale prožitý"… jak poznamenal spisovatel v klobucké farní pamětnici. V Klobukách Baar napsal a odtud poslal svým čtenářům proslulý román Jan Cimbura, ve kterém literárně zaznamenal vlastní studentské zážitky a vzpomínky na strýce faráře v Putimi u Písku.


kodydek O Baarově ryzí katolické zbožnosti a nasazení v pastoraci dodnes vypovídají jeho kázání, která vycházela naposledy od roku 1947 tiskem i ve sbírkách… Velikonoce (1948), Vánoce (1947) a Maria (1947), a to péčí pozdějšího pražského světícího biskupa Jana Lebedy († 1991). V Klobukách Baar sice nenalezl mnoho přátel, ale jedno přátelství bylo skutečně výjimečné, a to s ředitelem cukrovaru Adolfem Kotrbou. Jeho smrt v roce 1907 Baara bolestně zasáhla, a patrně definitivně přiměla hledat jiné působiště. Pohřební řeč Baarova nad rakví Kotrbovou upozorňuje na lidské hodnoty zemřelého, který jako křesťan zároveň vzorně plní své povinnosti v cukrovaru, a to nejen ty, které směřovaly k prosperitě podniku, ale i ty lidské, vytvářející celkové klima rodinné pospolitosti, jak jen to tehdy bylo možné. Připomenout je také třeba Baarovo klobucké setkávání s Janem Bottem (pseudonym slovenského básníka Ivana Kraska), setkávání katolíka a evangelíka, které mu někteří vyčítali.

V témže roce se literárně orientovaný Baar musel vyrovnat s encyklikou papeže Pia X. Pascendi dominici gregis a okružním listem Lamentabili sane exitu, ve kterých papež "ex cathedra" vystoupil proti modernismu. V této souvislosti je třeba vzpomenout, že Baar byl při svém klobuckém působení v úzkém kontaktu s představiteli Katolické moderny. Ostatně 16. července 1905 právě s Karlem Dostálem-Lutinovem - hlavním organizátorem dění okruhu umělců Katolické moderny - odjíždí z Klobuk na čtrnáctidenní dovolenou do Německa, Belgie a Holandska. S jakými pocity autor Cesty křížové vnímal vizitaci arcibiskupa Lva Skrbenského v Klobukách 12. května 1909, nevíme. Byla vystavena slavobrána a všude vlály červenobílé vlajky. Pražský arcibiskup však byl spokojen a na závěr klobucké vizitace řekl…tím, co jsem shledal v Klobukách na faře i v kostele, jsem nejen spokojen, ale nadšen… Necelé dva měsíce po vizitaci se J. Š. Baar vrací, a to již jako farář, do Ořechu, kde působí deset let. Zbytek života pak prožil v rodném Klenčí u Domažlic, kde zemřel 25. října 1925.


klobuky_kostelStojíme před průčelím klobuckého kostela sv. Vavřince. Pamětní desku Jindřicha Šimona Baara zhotovil v roce 1939 sochař Jan Kodet, ale pro nepřízeň doby ji osadili až v roce 1955. Nám všem reliéf Baarovy tváře připomíná památku kněze a spisovatele, jehož literární dílo vytvořené právě v Klobukách svým způsobem předbíhalo dobu, neboť ve svém úhrnu představovalo realistický a kritický pohled na tehdejší kněžský život, na sociální postavení kaplana, faráře a osudy prostých lidí ve farnosti. A právě tento vskutku moderní přístup k pozemskému údělu člověka, kultuře místa a celého kraje činí z Jindřicha Šimona Baara postavu povýtce inspirativní a hodnou následování právě dnes.

(Vladimír Přibyl, mírně upravený text z publikace Vybrané kapitoly z historie Klobuk, Klobuky 2003)

 

baaar_plakat