Index arrow Piaristé ve Slaném arrow Piaristé ve Slaném I. / poslání řádu a sv. Josef Kalasanský
Piaristé ve Slaném I. / poslání řádu a sv. Josef Kalasanský Tisk E-mail
Napsal Vladimír Přibyl   
26.03. 2008 09:30

calasan icoKdyž jsem před několika týdny u příležitosti příprav letošní podzimní slánské konference, která bude věnována 350. výročí příchodu piaristů do Slaného, navštívil Benešov s tamní piaristickou kolejí (založena 1704), konventním kostelem od architekta Alliprandiho a viděl Leicherovy obrazy, které jsem kdysi obdivoval v Mikulově, ještě více jsem si uvědomil význam tohoto církevního řádu pro českou kulturu a školství.

calasan webA stačí jen letmý pohled do historie Slaného a Slánska, abychom si uvědomili mimořádný přínos piaristů pro zdejší kulturu a školství. Osobně považuji právě jejich příchod za jeden z významných okamžiků slánských dějin. Zatímco vliv slánských františkánů (klášter založen v roce 1655) byl přece jen svým způsobem omezen na obnovu duchovního života Slaného a okolí, působení piaristů bylo širší, neboť oni nabídli mladým chlapcům válkami zdecimovaného kraje nevídanou možnost studia. Byla to nabídka vzdělání, jehož prioritou nebyl jen případný budoucí duchovní stav, ale byl zde kladen důraz na praktické znalosti, na budoucnost žáků slánské koleje, kteří se později uplatnili třeba jako kupci, právníci, úředníci, písaři. Vedle praktických oborů – matematiky, fyziky, jazykové výuky to však byla zejména latinská kultura, která ze slánské koleje vyzařovala do širokého okolí a na slánském kůru zněla skvělá hudba.

Kdo však byli piaristé? Řád řeholních kleriků piaristů, který založil Josef Kalasanský, se věnoval tak jako početnější a známější jezuité školní výchově. Jak před časem v rámci Slánských rozhovorů (2005) uvedl hispanolog prof. Pavel Štěpánek, osudy zakladatele piaristů a jeho díla jsou v mnohém ohledu zajímavé, ba v určitých okamžicích, zejména v závěru života, i napínavé a viděno lidskýma očima tragické. Pro barokní kulturu je příznačné, že zakladatelé obou zmíněných řádů jak jezuita sv. Ignác z Loyoly, tak zakladatel piaristů sv. Josef Kalasanský byli Španělé – Íñigo López de Loyola († 1556) a José de Calasanz.

Josef Kalasanský se narodil roku 1556 nebo 1557 v malé dědině Peralta de la Sal na svazích pyrenejské Ribagorzy, na rozhraní Aragonska a Katalánska. Společensky patřil do rodiny hidalgů, tedy nižší šlechty. V katalánské Léridě vystudoval filozofii a právo, stal se bakalářem. Jako dvacetiletý odešel studovat teologii na univerzitu do Valencie a v roce 1592 odjel, a to již jako doktor teologie, do Říma. Zde působil jako vizitátor několika farností a měl tak denní kontakt s lidovými vrstvami, s tamní chudou mládeží.

piariste znakV roce 1597 mu byla svěřena péče o školu ve farnosti u sv. Doroty v římské čtvrti Trastevere – a tak vznikla, jak se tradičně uvádí, první bezplatná škola v Evropě, která nakonec stála u zrodu budoucích zbožných škol, jejichž cílem bylo pozvednout vzdělanost a zbožnost mládeže z nejnižších společenských vrstev; bohatým byl na školu přístup odepřen. S podporou vatikánské kurie pak založil v Římě další školy, ve kterých vládl vždy pořádek, kázeň a čistota a v metodice vyučování i zbožnost. Tato charakteristika se dostala i do názvu škol – říkalo se jim zbožné školy (italsky Scuole pie) – a do názvu kongregace: Řád chudých řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol (latinsky – Ordo Clericorum Regularium Pauperum Matris Dei Scholarum Piarum). Na obrazech a grafických listech bývá sv. Jan Kalasanský, tak jako na novějším oltáři ve Slaném, zachycen právě s dětmi – žáky jeho zbožných škol.

V roce 1621 potvrdil papež Řehoř XV. řád piaristů jako řeholní organizaci se slavnými sliby. Jeho členové vedle běžných tří slibů, tj. chudoby, čistoty a poslušnosti, se zavazovali ještě čtvrtým slibem, a to k výchově mládeže. Zakladatel řádu Josef Kalasanský neměl lehký život, zvláště v jeho závěru, kdy byl obviňován i vlastními spolubratry, pohnán před inkvizici, zbaven úřadu a vězněn. I v těchto těžkých chvílích nepřestal věřit v obnovu řádu, kterou také předpověděl. Nového rozkvětu se však již nedožil, zemřel 25. 8. 1648, deset let před založením koleje ve Slaném.

(psáno pro Slánskou radnici 4/2008)