Index arrow Aktuality arrow Mikoláš Aleš stále inspirativní
Mikoláš Aleš stále inspirativní Tisk E-mail
Napsal Vladimír Přibyl   
16.01. 2008 11:37

ico alesMikoláš Aleš stále inspirativní / na okraj výstavy Mikoláše Alše v Praze. Když jsem loni v létě procházel Vodňany a na sklonku roku pak navštívil soubornou výstavu Mikoláše Alše v jízdárně Pražského hradu, opět jsem si naléhavěji uvědomil, jak tento malíř zasáhl do podoby a do života mnohých českých měst, Slaný nevyjímaje. Pražská rozsáhlá výstava je bezesporu inspirativní a tento příspěvek je jen takovým malým slánským doplněním.

ales sgrafita malaZa vznik slánských alšovských památek vděčí město architektu Rudolfu Štechovi, dodnes ne zcela doceněné osobnosti, která vtiskla části města jedinečný architektonický výraz. Ten se nám naskytne, když se podíváme od bývalého hotelu Grand do ústí slánského bulváru - Wilsonovy ulice, na bývalou Hospodářskou záložnu, Štechovu stavbu z roku 1887, kterou zdobí právě Alšovy malby, jež však vznikly téměř o 10 let později.

Byla to Plzeň, kde byla zahájena jejich plodná tvůrčí spolupráce. O jejich patrně prvním setkání píše Aleš v dopise ze dne 3. 7. 1892 … Dostal jsem se šťastně do Plzně. Na nádraží očekával mě p. Štech již s drožkou, poznal mne podle podobizen. Včera jsem již neutratil ani krejcaru. Ten pan architekt je ženat již šest roků a bezdětný. Měli jsme sekáckou večeři a sice po sprostu, jen v kanceláři, což je mi příjemnější. Kuřata na paprice s kyselou smetanou, okurkový salát, raci (a dost), bílá ředkev …
Slánské Alšovy malby na Hospodářské záložně jsou na místě, kam původně navrhl výzdobu malíř Ferdinand Velc, a to na způsob Mánesova pražského Orloje se zlaceným pozadím. Jeho náměty měl provést tehdy populární ilustrátor Viktor Oliva, k realizaci však nedošlo. Až v roce 1895 přišel Václav Danda návrhem, aby byl osloven Mikoláš Aleš, za kterým se rozjela slánská delegace v čele s Václavem Štechem. karton detail Aleš pro Slaný zhotovil dva kartony alegorických postav Hospodářství a Spořivosti (dnes oba v malé galerii slánského muzea). Jsou to postavy, na nichž Aleš použil národní motivy. U Hospodářství - práci na poli a horu Říp v pozadí, u Spořivosti zdůraznil pilnost - motiv včelího úlu a domova - tradiční česká chalupa s lomenicí. Aleš i ve Slaném neopomenul uplatnit archeologické nálezy, které jej zaujaly - starobylé náramky, náhrdelníky. Pokud jde o formální provedení této slánské památky, nejedná se o sgrafito, ale nástěnnou malbu s rytými konturami. Pro ni bylo potřeba připravit novou omítku, na kterou maloval podle Alšových kartonů Arnošt Hofbauer; v druhé polovině června 1896 si práci pak při návštěvě města Slaného prohlédl sám Mikoláš Aleš. A bylo to setkání rušné a veselo muselo být i v hostinci u Bílého beránka, kde malíř svým společníkům nakreslil na předložené papírky plno postaviček. Z jeho návštěvy ze zachovala Alšova fotografie a známe, také alespoň z fotografií, jeho kresby - Jan Žižka, Selský pár z jižních Čech, Perníkový husar, Ostrostřelec. Pro dr. Šedivku zpodobnil Dragouna - snad nejkrásnější dílko z celé kolekce. Do pamětní knihy Občanské záložny namaloval Jezdce v kroji na koni, za kterým se klene památná hora Říp, a později, v roce 1897, navrhl známou obálku Slánského obzoru.
Slany, ales foto

Památka Mikoláše Alše byla ve Slaném živá, jak o tom svědčí slánská výstava jeho kreseb v roce 1933, v rámci které proběhla přednáška historika umění Františka Žákavce.
Po prohlídce výstavy v Praze je z čeho se těšit a o čem uvažovat. Třeba o jeho pokřivené idealizaci v Krškově filmu (1951), ve kterém Alše ztvárnil mistrně Karel Höger; nebo naopak o vzpomínkách Jana Wericha, který uvedl výroky Alšových příbuzných po shlédnutí zmíněného filmu …to že je náš Aleš, tento "chudák", vždyť my jsme nebyli nikdy bez služky…
Jaké místo má v dnešní společnosti umění, které se angažovalo ve věci českého národa, třeba v rámci generace Národního divadla? Nejsme dnes již tak zahlceni světovou kulturou, že k té české minulé si již nedokážeme nalézt cestu? Ale u Alše se můžeme potěšit i tématy až ne tak velkými, třeba ty jeho kouzelné postavy husarů a dragounů, ta jeho láska ke koním a českému lidovému umění (Špalíček).
Když jsem o nedělním odpoledni procházel expozicí mezi Alšovými obrazy, viděl jsem kolem sebe spoustu mladých lidí a to je podle mne dobré znamení pro Alše i pro naše české umění, které vznikalo v době, kdy jsme prosazovali národní zájmy v rámci tehdejší Evropy. A i v tomto ohledu je tak Alšovo dílo stále inspirativní … (Psáno pro Slánskou radnici 2/2008)