Index arrow Gothard 2007 arrow O čem hovoří zdivo kostela sv. Gotharda
O čem hovoří zdivo kostela sv. Gotharda Tisk E-mail
Napsal Vladimír Přibyl   
24.03. 2007 15:16
gotzdivo

Při dalším setkání s kostelem sv. Gotharda ve Slaném, při poznávání jeho stavební historie, musíme připomenout několik postřehů ing. arch. Petra Chotěbora, které jsme slyšeli na jeho přednášce na Akademii volného času ve Slaném 17. 3. 2007. I když jeho vystoupení bylo věnováno velkým kostelům, zejména pražské katedrále, u řady památek dokumentoval stejné postupy středověkých stavebních hutí. Posluchače slánské akademie se pokusil naučit „číst“ na kamenných stěnách středověkých památek jejich stavební historii. Vzhledem k tomu, že jako příklad často zmiňoval i kostel sv. Gotharda ve Slaném, pokusíme se na tomto místě některé jeho postřehy uvést i pro další zájemce slánské historie.

vez slany Nejdříve se zastavíme u kamenné stěny kněžiště kostela sv. Gotharda a všimneme si hlubokých důlků na líci kamenných kvádrů (na obrázku značených křížkem), které byly později zaslepeny maltou. Ty svědčí o jejich zvedání nůžkovou krepnou (na obrázku vpravo dole). Lano s krepnou se navíjelo na buben, který roztáčeli nádeníci šlapáním ve velikém kole jeřábu patrně přistaveném při kněžišti. Na kamenné stěně můžeme také spatřit otvory zaslepené malými kamennými kvádry (na obrázku bílé body), které zase dokládají existenci lešení. Do těchto otvorů se zazdívaly trámy, které vytvářely nosníky pro prkennou podlahu. Lešení muselo být stabilní, neboť se manipulovalo s poměrně těžkými břemeny. Plná zeď kněžiště měla dvě lícové strany - vnitřní a vnější, mezi kameny pak bylo lité zdivo, které představovalo směs vápenné malty a drobnějšího lomového kamene.
Lešení, bednění a podpůrné práce měl na starosti tesařský mistr se svými tovaryši a pomocníky. Ten také, ještě před zaklenutím kostela, stavěl krov nad hlavní lodí. Zatímco ve svatovítské katedrále se krov nezachoval, ve Slaném můžeme obdivovat jedinečné původní tesařské dílo krovu. Jeho stavba byla poměrně složitou záležitostí a každý jeho prvek musel přesně zapadnout do celku. Krov se stavěl na zemi, jeho části se označily tesařskými značkami, poté rozebraly a znovu se skládaly na místě - nad obvodní zdí kostela. Spojování trámů se provádělo dřevěnými kolíky. Ve Slaném se v krovu zachovaly jak tesařské značky - ve formě záseků - tak i vrátek, kterým se materiál, potřebný pro stavbu krovu a zejména ke klenutí kostela zvedal vzhůru.
Závěr přednášky věnoval arch. Petr Chotěbor kamenickým značkám. Ty představují zajímavou, ale zatím málo probádanou oblast. Značku získal kameník v určité fázi svého profesního vývoje a užíval ji po celou dobu svého působení na jednotlivých středověkých stavbách. Často jsou to písmena, někdy stylizované podoby věcí např. kamenického nářadí, rýsovacích pomůcek. Značení kamenů sloužilo zejména k výpočtu úkolové mzdy kameníka. Samozřejmě, že i ve Slaném se zachovala jak na kostele, tak zejména na stěně Velvarské brány celá plejáda značek – „podpisy“ neznámých mistrů kameníků, kteří dotvářeli slánské středověké prostředí.
Nejlepším kameníkům pak byly svěřovány náročnější zakázky - architektonická plastika. Ve Slaném tomu tak bylo například v případě masek klenebních konzol v kostele sv. Gotharda, nebo heraldické výzdoby, a to jak na průčelí Velvarské brány, tak kostela (slánský znak - zrcadlově otočený). Sochařsky významné pak bylo zejména průčelí zaniklé Pražské brány, kde se nacházely sedící skulptury panovníků, dnes umístěné ve slánském muzeu.
Přednáška Petra Chotěbora nám opět připomněla význam bohatého odkazu slánského středověku, který je zajímavý nejen svým uměleckým ztvárněním, duchovním obsahem a skrytou středověkou symbolikou, ale navíc dodnes vypovídá o vzniku středověkého díla, kolem kterého denně procházíme, aniž bychom si všechny patrné souvislosti jeho vzniku byli schopni náležitě uvědomit a ocenit. (psáno pro Slánskou radnici 4/2007)