Index arrow Historik Vlastimil Kybal arrow Vlastimil Kybal (III.) – v emigraci
Vlastimil Kybal (III.) – v emigraci Tisk E-mail
Napsal Jaroslav Hrdlička   
27.12. 2006 12:27

Kybal29Datum odchodu historika a diplomata do exilu v USA je možno určit poměrně přesně. Od 19. září do 3. října 1938 vykonal historik přednáškovou cestu na několika univerzitách v Kalifornii v USA. V čase, v němž se naplnil osud první republiky, zde přednášel především o dějinných kořenech česko-německého problému v ČSR. Tento pobyt dal historikovi možnost připravit vlastní odchod do exilu.

Kybal30 Z Mexika 3. března 1939 blahopřál Kybal prof. Josefu Šustovi ke zvolení presidentem České Akademie. Upozornil jej, že dostal pozvání od několika vysokých amerických škol. Historik i diplomat měl pro svůj exilový pobyt v USA vytvořeno dostatečné rodinné i vědecké zázemí. Pro devětapadesátiletého muže bylo velmi důležité a dalo mu možnost uplatnit se i ve věku, kdy mnozí na exilové akademické půdě hledali uplatnění již jen ztěžka. Prof. Kybal od srpna 1938 do března 1939 pochopil že Evropa i svět stojí na pokraji dlouhé a pro demokracii krajně nebezpečné války. Obdobně jako r. 1939 Šustovi i ve svém dopise České akademii věd a umění děkujícím za blahopřání k 60. narozeninám v červnu 1940, doufal, že i jeho další činnost v USA „bude moci být zasvěcena dobru a prospěchu českého národa a tím i lidstva.“

Historik se snažil exilové komunitě v USA pomoci svými vědeckými i politickými zkušenostmi. Po osvobození vlasti pomýšlel historik na vydání svých českých i anglických exilových prací v Praze. S plánem se obrátil na řadu českých nakladatelství i historiků, především prof. Karla Stloukala, prof. Rudolfa Urbánka i přítele, lékaře prof. Arnolda Jiráska.

K vydání těchto textů ve vlasti nedošlo. Omezující byla historikova nepřítomnost v poválečném Československu v letech 1945-48. Kybal si realisticky uvědomoval nebezpečí hrozící poválečné československé demokracii s její dominantní orientací na Sovětský Svaz. Jeho úsilí o vydání řady svých textů můžeme vidět i jako příspěvek k celé škále snah o vyvážení této orientace. Exilový historik se v zájmu svých iniciativ i v širším společenském zájmu snažil o písemné oživení vztahů s ministrem Zdeňkem Nejedlým. Pokusil se jej získat i pro zřízení Mezinárodního ústavu pro sociální vědy v Praze. To se mu nepodařilo. Kybalovo a Nejedlého vědecké přátelství navázané na počátku století během existence meziválečného státu Čechů a Slováků postupně chladlo a ztrácelo se za ideologickými barierami Nejedlého radikálně levicové orientace. Léta po druhé světové válce tuto skutečnost jen potvrdila. Ministr zůstal vůči řadě Kybalových iniciativ nepřístupným.

Roku 1948 s pomocí profesorů K. Stloukala a K. Krejčího v nakladatelství J. R. Vilímek vyšla Kybalova práce Organisace spojených národů.

K nezdaru však bylo odsouzeno vydání historikovy monografie o presidentu USA F. D. Rooseveltovi. Poprvé tento text nabídl historik Stloukalovi již v listě ze srpna 1946 po optimistické zprávě o přípravě jeho spisku o OSN. Psal do Čech: „R. stal se i zde legendární postavou...Zasluhoval by i bližšího poznání u nás. Za dnešní situace bude to brzo poslední vynikající a zodpovědný Američan, jenž měl rád Rusy a snažil se je pochopit”. Spis měl uvést svou předmluvou Jan Masaryk. Přesto se jej autorovi nepodařilo vydat.

K horšímu se rychle měnící politickou a duchovní situaci ve staré vlasti historik nepoznal pouze z obtíží vydat své válečné spisy. V listu z 10.února 1948 si stýská Stloukalovi, že nebyl ani pozván na oslavy založení univerzity: „Nebudu jistě při nich pohřešován, neboť výbor pro oslavy nepovažoval mne ani za hodna porta k zaslání pozvání, přesto, že rektor Bydžovský za své návštěvy Yale byl mým hostem a slíbil, že mi pozvání bude posláno.“

Položme si otázku, proč historik v letech 1945-48 nenavštívil Československo, Prahu i své rodiště Černochov. Po dlouhých válečných letech se zde mohl setkat se sourozenci, vědeckými i politickými přáteli. V cestě domů zabránil historikovi především zhoršený zdravotní stav manželky. Ten Kybalovy vedl k pravidelnému pobývání na jihu USA, na Floridě.

Na rozdíl od některých bývalých univerzitních kolegů si Kybal o komunistické ideologii i jejím působení ve staré vlasti nečinil žádné iluze. Právě odstup historika osvobozoval od propadnutí povrchní představě o úloze ČSR jako politicko-kulturního mostu mezi východem a západem. Do Černochova odpověděl na počátku roku 1948 synovci Václavu Černému na jeho dotaz po politické budoucnosti vlasti: „Jako Palacký odsuzoval universální monarchii caristickou, tak my musíme odsuzovat nebo nepřijímat universální bolševism a bránit se mu všemi silami po vnitřní stránce.“ List dokazuje, jak přesně si jeho autor jako zkušený diplomat uvědomoval mezinárodní souvislosti situace, v níž se ČSR ocitla. Upozornil synovce krátce před únorovým komunistickým pučem, aby nespoléhal na americkou pomoc střední Evropě. Československo je příliš vtaženo do sféry ruského vlivu. Předpověděl, že komunismus bude nakonec i přes své vítězství ve střední Evropě odplaven vlnou dějin, jako ta „odplavila nacism”. Těšilo jej synovcovo přání, aby se vrátil do vlasti i Černochova, ale neviděl je jako reálné. Byl rozhodnutý i dál za hranicemi působit pro vlast jako soukromník a literát. Konce totalitního státu u nás se však již nedočkal.

Kybal28 Ještě bezmála deset let po únorového převratu 1948 žil historik s manželkou ve Washingtonu i na jihu Spojených Států podporován oběma syny. Stesk po vlasti i rodišti u historika nepolevil. Projevil se i v pozdním historikově díle dokončeném v únoru 1955 v Orlandu na Floridě pod názvem Anežka Česká – Historický obraz ze 13. století. V době dokončení textu dělily historika od smrti necelé tři roky. Spis můžeme proto považovat za završení jeho rozsáhlého díla.

Kybalův zájem o osobnost sv. Anežky České je třeba vnímat ve vztahu k celku jeho díla. Přehlédneme-li historikovy texty z dějin středověku, uvědomíme si, že věnují pozornost osobnostem, jež zásadním způsobem přispěly k reformě duchovního, kulturního i politického života své doby. Vedle Milíče z Kroměříže, Mistra Matěje z Janova a Mistra Jana Husa tu nalezneme i Danteho, Františka z Assisi a Anežku Českou, vedle učenců a teologů i básníky, světce a světice. Ve vyhnanství, ve světě rozděleném studenou válkou, historik ještě jednou, naposledy vyslovil svým spisem o Anežce zkušenost o svobodě a duchovní kráse člověka. O tři léta později, 2. ledna 1958, Vlastimil Kybal ve Washingtonu D. C. umírá. Jeho manželka jej následovala o několik let později. V létě roku 1997 byly synem Dalimilem ostatky manželů Kybalových převezeny do Čech a 24.září uloženy v rodinné hrobce u paty stěny chrámu na Vyšehradském hřbitově. Obřadu, který vykonal J. E. kardinál Miloslav Vlk, se zúčastnili i hosté z Kybalova rodného kraje.

kybal deska 26. července 1999 byla v Černochově na místě, kde stál historikův rodný domek, odhalena slavnostně pamětní deska Vlastimila Kybala. Těmito dvěma akty se historik znovu vrátil domů. Prvním do města svého vysokoškolského působení, druhým do svého rodiště. Pominul čas, jak píše ve své práci Peruc a okolí v proměnách času Michaela Neudertová, "úmyslného opomíjení" postavy historika, který svůj krásný rodný kraj miloval a nemůže být od jeho dějin oddělen