Index arrow Historik Vlastimil Kybal arrow Vlastimil Kybal (I.) – dětství a dospívání
Vlastimil Kybal (I.) – dětství a dospívání Tisk E-mail
Napsal Jaroslav Hrdlička   
27.12. 2006 11:29
kybaliconaJak poznamenává ve své rodinné kronice Václav Kybal, historikův otec, zakladatel rodu Matěj Kybal do Černochova přichází mezi lety 1770-80. Sám rodem z Dřivčic se oženil z Marií Magdalenou Srpovou z černochovského statečku čp.45. Řadu let byl nový statkář rychtářem obce, v níž platila ještě robotní povinnost peruckému velkostatku. Manželství přineslo vedle tří dcer i jediného syna Martina.

Kybal21Ten se ujal statku až po smrti otce r. 1823. Oženil se na sklonku prvního desetiletí 19. století s Marií Čechovou, dcerou černochovského sedláka Jiřího Čecha. Vedle dcer Marie, Anny a Barbory rodinu rozšířili i synové Jakub (nar. 1815) a Jan (nar.1821). Martin Kybal zemřel již roku 1826 a zanechal vdovu s pěti nedospělými dětmi ve složité situaci. Ta hospodařila na statku až do roku 1840, kdy byl ten dle poslední vůle otce odevzdán synu Jakubovi. Mladší syn Jan byl během jejího vedení statku poslán na studie do litoměřického učitelského ústavu. Ten úspěšně absolvoval a po pobytu v několika venkovských školách se stal učitelem a posléze ředitelem dívčí školy ve Slaném i ředitelem kůru při hlavním chrámu města. Jak nám svědčí náhrobní desky na slánském hřbitově č. 1, Jan Kybal narozený 9.6.1821 zemřel ještě během Vlastimilova studijního pobytu ve Slaném, 10.5.1892. Jeho ženou byla Marie Kybalová roz. Holičová (* 2.7. 1813, † 8.10.1896) ze Smiřic. Z manželství vzešly tři děti: MUDr. Jindřich Kybal (* 28. 2.1858, † 7.5.1897), Antonie Remualda Kybalová (*13.10.1853, † 3.2.1916) a Marie Kybalová (*6.10.1855, † 8.7.1936). Dcery po smrti otce působily ve Slaném, jedna jako učitelka hudby, druhá jako učitelka ženských prací.

Kybal20Jakub se v roce 1840 oženil s Annou Zázvorkovou, dcerou sedláka Pavla Zázvorky z Černochova. V témže roce se mladým manželům narodil syn František. Dvacátého února 1846 pak druhý syn Václav, pisatel zmíněné rodinné kroniky a otec Vlastimila Kybala. Jeho kmotry byli černochovští chalupníci Václav Pazourek a Josef Bradáč. Devátého ledna 1853 se manželům narodila dcera Marie provdaná později za Josefa Kalouše z Černochova.

František Kybal vystudoval školu technického směru a absolvoval telegrafický kurs. Pracoval pak jako telegrafní úředník v Praze, Budapešti, Ústí n. L. a posléze ve Vídni. Jeho manželka i dvě dcery navštívily r.1900 Černochov. Mladší Václav byl 18. března 1867 odveden do armády. Nejprve prošel výcvikem v Terezíně, pak ve Vídni, kde navštěvoval poddůstojnickou školu. Domů se vrátil po dvou letech. Nalezl rodný statek v zanedbaném stavu a veškerou svou energii i organizační schopnosti věnoval jeho povznesení. K obnově statku měl dopomoci i jeho výhodný sňatek. 10.února 1874 se oženil s Antonií Kubištovou ze Skůr. Novomanželka přinesla do statku pěkné věno, laskavou povahu i píli a statek počal vzkvétat.

27.dubna 1875 se novomanželům narodil prvorozený syn Bohumil, který však téhož roku zemřel. 26.prosince 1878 následoval Václav, přeživší nejstarší syn. Vlastimil se narodil 30. května 1880 jako třetí. Křestní list nám prozrazuje, že novorozenec byl pokřtěn peruckým kaplanem Františkem Štědrým 1.června téhož roku. Stalo se tak v černochovském kostele sv. Václava. Celé jméno novorozence znělo: Vlastimil Antonín Kybal. Antonín po jednom z obou kmotrů Antonínu Jandovi, rolníku z Martiněvsi, švagrovi otce dítěte. Druhým kmotrem se stal rolník i hostinský Jakub Žalud z Černochova.

Rodný domek historika byl roku 1899 přestavěn a rozšířen. Dělil se pak ve dvě křídla, staré a nové, jež byla spojena klenutou průjezdovou chodbou. Odtud se zachovala fotografie historikových rodičů. I tento objekt byl na sklonku třicátých let přestavěn do dnešní podoby. Vznikl velký statek s dvorem a hospodářskými budovami. Přestavbu provedl Josef Čech, manžel nejstarší historikovy sestry Marie. Všichni sourozenci včetně Vl. Kybala byli vyplaceni.

Rozrůstající se statek se postupně stal středem rozsáhlého hospodářství o výměru 26 ha a odhadní ceně 13 700 zlatých. Hospodářství bylo zatíženo především nákupy půdy knihovními dluhy 8850 zlatých. Neknihovní dluhy dosáhly výše 1200 zlatých.

Kybal13Vlastimil byl jedním ze šesti sourozenců. Nejstarším z dětí byla jeho sestra Marie, provdaná později za Josefa Čecha. Druhým byl chemik ing.Václav Kybal, třetí budoucí historik, čtvrtý František Kybal, který si po vyplacení zakoupil s manželkou Annou zbytkový statek v nedaleké Budyni, pátá Růžena provdaná za Antonína Beránka, statkáře ve Dřínově u Zlonic, šestý, nejmladší a historikovi nejbližší Antonín Kybal, později zemědělský rada ze Zbraslavi u Prahy. Přičinlivost i nadání sourozenců vedlo tři k vyššímu vzdělání a tři k životu na statcích.

V letech 1887-91 navštěvoval Vlastimil obecní školu v Černochově. Jeho učitelem zde byl V. Holub. Chlapec projevoval nadání i studijní píli. Česká ves v krajině svázané s mýtickou dobou národní historie, husitským hnutím i ozvuky lidové barokní zbožnosti, to vše působilo v rodinné, náboženské i školní výchově na vnímavého chlapce, z něhož měl v dalších letech vyrůst jeden z významných českých historiků.

Nadání a schopnosti malého Vlastimila přiměly jeho rodiče, aby nechali syna zapsat na Vyšší státní gymnázium ve Slaném. Zde studoval v letech 1891-99. Bydlel až do čtvrté třídy u prastrýce Jana Kybala, řídícího učitele dívčí školy na odpočinku, za měsíční plat 20 K. Jan Kybal žil ve Slaném v domě u poštovní banky. Zde bydleli během svého studia na měšťanské škole i Vlastimilovi sourozenci Marie a Václav. Po smrti prastrýce se stěhuje Vlastimil do podnájmu, který sdílí s o tři roky starším kolegou a pozdějším významným historikem věku poděbradského Rudolfem Urbánkem. Nedokázal unést staropanenskou povahu obou svých tet, na něž si posteskl i ve svých denících. Život vedle vědecky, politicky i kulturně zkušenějšího Urbánka pomohl Vlastimilovi v uvědomění si vlastních cílů. Vedl ho k univerzitě i její historické vědě jako smyslu budoucího životního snažení.

Slánské gymnázium patřilo mezi školy s dobrou pověstí. Ústav zrcadlil dobový růst politické, kulturní a duchovní síly probuzeného národa. Stal se součástí velkého procesu, v němž se v 2. polovině 19. století z nižších a středních vrstev venkova i měst utváří na podobných školách nová inteligence. Dějiny školy jsou spojeny s piaristickým řádem, který zde výuku vedl od počátku až do roku 1878, kdy jeho vedení převzalo pod svou správu město. Dne 1. září 1891 přešel ústav do správy státu. Jeho ředitelem se v tomto roce stal Jan Říha, původně profesor příbramského gymnázia. Vyučovala zde řada zkušených pedagogů.

Budoucí historik se zde blížeji seznámil s myšlenkami, jež hýbaly českou společností, idejemi Masarykovými, Havlíčkovými, Palackého, Jiráskovými, ale i Tolstého, Spencera, Platona a Pascala. Získal znalost klasických i moderních jazyků.

Náboženství jej vyučoval katecheta Emanuel Cívka. Jeho působení se v Kybalových denících odrazilo poměrně výrazně. Student hledající pevnou duchovní orientaci nesl těžce formalismus dobové výuky náboženství. Proto je Kybalův vztah k tomuto učiteli poznamenán střety a zápasy. Na obranu katechety lze však uvést, že se snažil orientovat nadaného a k rozhovorům otevřeného studenta na ty kulturní a duchovní proudy v životě římskokatolické církve, jež předznamenávaly její budoucí obrodu.