Po Zdeňku Wirthovi, který podstatně posunul naše znalosti o svatogothardském kostele, a to i metodologicky, připomeneme předčasně zemřelého historika umění Dr. Jaroslava Pavelku (* 1914, † 1950). Ten se věnoval slánské památce v drobné publikaci Slaný, která vyšla roku 1941 v dusné atmosféře protektorátu v edici Poklady národního umění, a to jako XLI. svazek. V tomto případě běží o pohled historika umění, kterému ani tak nejde o archeologicky deskriptivní popis vzniku jednotlivých částí kostela, ale hodnotí památku více jako architektonické umělecké dílo.

Dnes se v kostele sv. Gotharda zastavíme u nejhodnotnější středověké skulptury, zajdeme do kněžiště a podíváme se vzhůru na pozdně gotický svorník s hlavou Krista; je však vysoko nad námi, a tak rozeznáme málo. Proto bude lépe navštívit slánské muzeum, kde se nachází jeho kvalitní sádrový odlitek, pořízený při opravě kostela na sklonku 19. století.
Slánský svorník s hlavou Krista je spojen s osobností významného francouzského sochaře Émilla Antoina Bourdella (* 1861, † 1929), jehož památnou návštěvou v Praze roku 1909 žila široká umělecká obec. O jeho díle a výtvarných názorech čteme v soudobém českém tisku - ve Volných směrech o jeho díle psal sochař Stanislav Sucharda a návštěvu zhodnotil malíř Miloš Jiránek.

Při dalším setkání s kostelem sv. Gotharda ve Slaném, při poznávání jeho stavební historie, musíme připomenout několik postřehů ing. arch. Petra Chotěbora, které jsme slyšeli na jeho přednášce na Akademii volného času ve Slaném 17. 3. 2007. I když jeho vystoupení bylo věnováno velkým kostelům, zejména pražské katedrále, u řady památek dokumentoval stejné postupy středověkých stavebních hutí. Posluchače slánské akademie se pokusil naučit „číst“ na kamenných stěnách středověkých památek jejich stavební historii. Vzhledem k tomu, že jako příklad často zmiňoval i kostel sv. Gotharda ve Slaném, pokusíme se na tomto místě některé jeho postřehy uvést i pro další zájemce slánské historie.

Při dnešním renesančním zastavení ve slánském kostele se pohybuje autor na tenkém ledě s vědomím, že by měl popsat tuto etapu přece jen někdo povolanější, kdo je sběhlý v renesančním písemnictví. Ale ani toto období nelze opominout, byť z výtvarných památek se nám nezachovalo téměř nic.
Důvodem je skutečnost, že období po roce 1500 nebylo v našich zemích obecně církevnímu umění nakloněno. V duchovním životě upřeli tehdy věřící pozornost zejména k četbě Písma svatého, je to období rozvoje českého písemnictví a překladu bible do českého jazyka (Kralická bible). V duchu reformace byla odmítána církevní tradice, odmítána úcta ke svatým a jejich oltářům. Vedle mluveného slova a výkladu biblických perikop se však rozvíjel duchovní zpěv, jak o tom svědčí mohutné pěvecké kruchty i v okolí Slaného (např. kostely v Hospozíně, Velvarech).

V sobotu 8. září na den památek se mnozí Slaňáci vypravili na prohlídku kostela sv. Gotharda a zejména jeho vznosného kněžiště. Na místě ocenili um středověkého mistra, který navrhl a řídil stavbu štíhlého presbyteria, ale mnozí pro sebe objevili i další svědectví - desítky značek kameníků cechovních korporací na kvádrech presbytáře, které později doplnily záhadné nápisy vztahující se snad k průběhu stavby a dál krátké texty s tradičními symboly víry.

Památka a člověk, často podobné příběhy – je tu zrození a život, během kterého jsme svědky tolika osudných setkání. Existence starobylých objektů, pokud se nic mimořádného nepřihodí, je většinou dlouhá. Kolik generací již prošlo kolem slánského kostela! Pohledy na památku mohou být rozdílné. Architekt se zabývá krovem, historik umění se věnuje interpretaci barokního obrazu a archivář hledá ve farní pamětnici dobu jeho vzniku. Památka však znamená ve svém úhrnu podstatně více, vše ostatní jsou jen více či méně zdařilé komentáře. Tuto skutečnost si uvědomujeme, když se díváme na slánský chrám, jehož štíhlá loď jakoby rozrážela hladinu věčnosti … Z úvodu publikace Sv. Gothard ve Slaném v proměnách věků (1137 – 2007).

V době postní se vrátíme do kostela sv. Gotharda a zastavíme se u barokní plastiky, která umocňuje celkový vzhled interiéru. Již při zběžné prohlídce můžeme konstatovat, že barokní sochařská výzdoba vyšla z několika dílen a že její výtvarná úroveň kolísá. Máme před sebou monumentální sochy z hlavního oltáře, propracované i v detailu. Jiná ruka zase vytvořila poněkud zběžně provedené a svou hmotou poněkud těžkopádné sochy andělů doprovázející boční oltáře.